Část třicátá druhá
"Nech mě se zamyslet… hmm… vím, protože už jsi mi to jednou řekl. Co s tím provedeme?" uculí se než zvedne a posune o kousek výš, aby splnil Lexovo přání. Přitiskne se svými rty na jeho, rukama se opře vedle jeho hlavy a spokojeně vydechne, když se na moment odtrhnou, aby doplnili kyslík. I přesto mu však v hlavě bliká ona myšlenka na to, že to dneska nezvládl. Odtlačí ji hodně dozadu. Nesmí se tím zaobírat.
Pevně ho sevře v náručí a když se Míša rozptýlí nadechováním, prostě se na něj přetočí a uvězní ho pod svým tělem. "Mnohem lepší." uculí se spokojeně. Věnuje Míšovi polibek na rty, jemný a zamilovaný.
Nespokojeně zasténá, když se ocitne na zádech, ale je mu to k ničemu, když už se Lex dostal nahoru, teď ho jen tak nepustí. Roztaje však pod tím intenzivně jemným polibkem, který je mu věnovaný. Přidá se se svými rty, prsty zajede do kraťounkých vlasů, aby mu snad nechtěl někam utéct. Spokojeně zamručí. "Miluju tě." špitne dnes již po několikáté, ale cosi ho nutí ta slova opakovat stále dokola.
"A já tebe, Myšičko." pousměje se. Jemně pohladí bříšky prstů Míšovu tvář, jemně přejede po nose a na chvíli si dovolí ztratit se v zeleni jeho očí. "Už nikdy tě nenechám samotného. Vzal bych si tě ještě jednou, znovu, kdyby tě to přesvědčilo, že budeme spolu. Až se vrátíme z Francie, tak uspořádáme tu oslavu, jak jsme si slíbili. Jen ty, já a asi tak milion hostů na ranči." Pousměje se. "A pak, uprostřed oslavy se jim všem ztratíme, vytratíme se do pokoje. Necháme si rezervovat ten samý, jako tehdy…" sehne se, aby ho znovu letmo políbil. "A budeme se milovat celý zbytek noci, pak si přispíme a necháme si donést snídani na pokoj. A přísahám, že tě nepustím z postele, dokud všichni nezmizí… Jen ty a já."
Rozesměje se nad tou představou popisu, který mu Lex poskytl. "Je to dokonalé." zašeptá spokojeně. "Ale má to jeden háček, Lexi, tví přátelé tě nenechají odejít jen tak. Tomu bych věřil. Ale je to krásná představa. Vzít si tě znovu… musíme dát do objednávky spoustu papírových kapesníčků, věřím, že spousta lidí z tvé strany bude plakat nad tím, že jdeš do chomoutu. A nikdo z nich netuší, že už v něm jsi." stiskne svými prsty Lexovu dlaň, aby se jejich společné prstýnky dotkly. "Když už jsi se zmínil o té Francii… Ben a Sofie… jací jsou? Trochu se bojím, že mě nevezmou..."
"Musíme se vytratit nějak šikovně." pousměje se. "Nebo je dostatečně opít." Trošku se zamračí, když se Míša zmíní o dětech. "Sofie je úžasné dítě. Úplná princeznička. Pořád všechny otravuje, aby jí česali. S ní problémy nejsou. Občas trošku kňourá, že jí chybí rodiče, ale to se dá pochopit. Ben… s Benem budou problémy, Míšo. Opravdu velké. Když nad tím tak přemýšlím, možná to není úplně nejlepší nápad… Ben je ve věku, kdy má pocit, že mu všichni dělají všechno schválně. Přesně v tom věku, kdy je zlý. Mluví zle, chová se zle. Musím se vždycky hodně držet, abych mu jednu nevrazil. Myšičko, slib mi, že ať ti řekne cokoliv, tak si to nebudeš brát osobně, nebo vážně. Asi mu stejně nebudeš moc rozumět, česky moc neumí. Vliv praprarodičů nebyl tak silný. A… oba mluví výborně francouzský i německy, Ben zvládá základy angličtiny a trochu i tu češtinu. Hlavně nadávky, Míšo. Tak ho prosím vůbec neposlouchej, ano?"
Přikývne. "Mohl bych ho naučit nadávky i v angličtině, co myslíš, spřátelil by se?" Uculí se, ale i přes to, jak se snaží to zveličit, nebere situaci na lehkou váhu. Nebude to zřejmě dvakrát jednoduché. "A jak dlouho se chystá být tvá sestra pryč? Víš… není to nezodpovědné, nechat dvouletý dítě v péči bratra? Sice jsi dokonalý prototyp, ale víš jak to myslím? Teď mi došlo, že Xitta sebou vlastně nemůžu vzít. Doufám, že rodičům nebude moc vadit, když jim ho chudáka šoupnu do zahrady."
"Byl bych radši, kdybys Bena nic neučil." zavrtí hlavou. "On už toho umí i tak dost. Vlastně bych byl radši, kdybyste se radši ani moc nepotkávali." povzdechne si. Neměl by je pouštět k sobě. "Kdyby jim to vadilo, můžeš ho nechat tady. Roman by se o něj určitě postaral."
"Byl to jen vtip. Nebudu kazit mravnost puberťáka, když mě bude mít u zadku. Proč ne? Vidíš v tom nějaký problém?" trochu se zamračí. "Myslíš, že to bude hodně drsné? Pokud budeme žít v jednom domě, tak se potkávání asi nevyhneme. A s Xittem si nedělej starosti, myslím, že naši to pochopí. Xitt si dá dovolenou a Roman nebude mít starosti…"
"Mně jde spíš o to, aby on nekazil tebe. A nechci, aby ses kvůli němu třeba cítil špatně. Nadává i mně, a to jsem jeho strýc. Myšičko…" prsty jemně pohladí tvář. "Nechci, aby sis tam připadal špatně. Ben umí být hodně krutý."
Vezme jeho dlaň do své a pevně ji stiskne. "To zvládneme, uvidíš. Oba jsme byli v jeho věku a myslím, že u něj to znásobil i odjezd rodičů. Najednou ses tam zjevil ty… a teď se tam zjevím ještě i já." uchechtne se. "To zvládneme. Protože vím, že ty je v tom nenecháš ani kdyby byl Ben největší zloduch. A já budu stát celou dobu vedle tebe. Společně, ano?" Něžně políbí klouby prstů. "Ještě bychom ho v nejhorším mohli poslat expresem za babičkou. Moje máti by ho převychovala od základů." Zabublá smíchy při té představě.
"Za babičkou?" usměje se tomu označení. "Aby tě s tím Monika neposlala do háje." Zavrtí hlavou a přitáhne si Míšu těsněji k sobě. "Já jen nechci, aby ty jeho řeči ubližovaly tobě. Ben umí zasáhnout hodně dobře. Mně to nevadí, já jsem vůči hodně věcem imunní, ale nemusel bych se udržet, kdyby ubližoval nějakými blbými kecy tobě." Lehce přejede prsty po jeho tváři. "Není fér, abych tě vystavoval vzteku puberťáka. Chci, abys byl šťastný. A Ben kolem sebe nešíří zrovna přátelskou atmosféru." povzdechne si. "Jen chci, abys věděl, do čeho se to teď vrháš. A moc si cením toho, že jsi mi oporou."
Přikývne na srozuměnou. Sice mu toho Lex řekl dost málo, ale s ohledem na to, jak o tom mluvil, to nejspíš byla pravda a nebyl důvod k tomu, aby mu nevěřil. "Pokud za mnou budeš chodit tak často, jak jen by to šlo a nosil bys mi svoje výborné jídlo, tak bys měl povolení mě zavřít do nejvyšší věže. I když pochybuju, že tam nějakou mají. Takže to budeme muset zvládnout. Nechci tě tam nechat samotného. Popravdě se mi ta představa vůbec nelíbí. Být bez tebe mnohem delší dobu než do teď…" zavrtí odmítavě hlavou. "Opravdu tu nechci zůstávat bez tebe."
Prsty sjede po tváří až na bradu, aby si přizdvihl Míšovu tvář k té své. "Nepřestávám děkovat za to, že jsem tě potkal, Myšičko. A že jsem byl taková svině, abych tě přebral Alexovi." pousměje se šibalsky. "Děkuju." vtiskne polibek na rty. "Děkuju, že jsi se mnou."
"Ty jsi takovej můj svůdník. Možná bych ti odolal, kdyby ses nesvléknul hned první večer." vyplázne na něj špičku jazyka s pobavenými ohníčky v očích. "Kdo ví, kde je Alexovi teď konec… snad se má dobře." Pousměje se. Nemohl tvrdit, že by mu na něm i tak nezáleželo. "Já děkuju, že jsi se mnou ty, i přes to jak je někdy těžké se mnou vyjít." Políbí ho jemně na rty, pažemi pohladí záda. "Asi bych se měl začít pomalu balit."
"To byl účel, víš? Abys měl hned od začátku jasno, co přesně to odmítáš." usměje se. "Balit můžeš zítra, klidně ti pomůžu. Alex určitě strašně lituje, že o tebe přišel, ale jinak se má určitě skvěle. Je to schopnej chlap, umí se o sebe postarat. A co se vycházení s tebou týká, já si s tebou vyjdu moc rád." zazubí se. Uloží se vedle Míši a přitáhne si ho do náručí. "A teď už odpočívej. Zítra toho máš moc, zabalit, zmizet se svým partnerem do Francie a čelit nelítostnému puberťákovi. Musíš nabrat sílu, to mi věř."
***
Komentáře
Okomentovat