Číst osmnáctá

Bylo zvláštní, že spolu s Lexem plánovali vlastní svatbu a přitom to ještě ani oficiálně neoznámili. Jen rodičům, jenže ti na to byli od Lexe připravení. Neměl nejmenší tušení, jak by na takovou zprávu mohli zareagovat kluci. Martin mlčel a jen se na něj spiklenecky uculoval. Čím déle to bylo, tím horší pocit z toho měl. Jistě, ti nejbližší věděli, že jejich vztah je vážný, ale děsil se chvíle, kdy se to rozkřikne mezi ostatní a on si užije. Už takhle držel své žárlivé sklony na uzdě kdykoliv se k němu přiblížil někdo, kdo se mu ihned po představení svěřil s tím, že s Lexem něco kdysi dávno měl. Bál se, že po tomhle oznámení se strhne cosi o dokázání toho, že není tím pravým a že Lex si vybral špatně. Zatím se mu však dařilo udržovat tyhle svoje nálady pěkně na hromádce uvnitř. Měl přeci hmatatelný důkaz, že Lex chce jeho. A dokazoval mu to stále. Vypustí vzduch z plic a přitiskne se na nahé tělo svého milence, který tak spokojeně oddechuje pod jeho váhou. Bylo sice odpoledne a oni měli v plánu večer klukům oznámit "onu novinu" ale to je nerozpakovalo v tom, aby se spolu po výtečném obědě na chvíli nenatáhli. "Mám strach." Přizná po chvíli mlčení popravdě.

---

"Z čeho?" zeptá se zmateně a trošku se zavrtí, aby si Míšu na sobě pohodlněji upravil. Natáhne ruku a vplete ji do dlouhých milencových vlasů. "Zdá se mi to, nebo jsi zase pohubnul?" zamyšleně dloubne zlehka do žeber. "Asi zas budu muset něco vydatnějšího uvařit a zakázat vstup Romanovi. Mám ošklivý pocit, že ti ten mizera všechno sežere."

"Z toho dnešního večera. Všichni se na mě určitě sesypou..." Přivře oči pod příjemným dotykem ve vlasech. Miluje to stejně jako všechno okolo. "Nepřijde mi, že bych zhubnul." zavrtí se a rukou přejde po svých žebrech. "Myslíš?" optá se zamyšleně. "Já to na sobě ani nepoznám. A dokud mi Roman nejí z talíře..."

"Proč by se na tebe sesypávali?" zavrtí nechápavě hlavou. "Vždyť vědí, že jsme spolu a ta svatba je jen potvrzení toho všeho. Neboj se. Budou mít radost." Prsty se přesunou na tvář a jemně pohladí. "Nic takového by si snad nedovolil. A jestli jo, tak mu jednu plesknu. Asi začnu vařit jen a jen pro tebe."

"No, jsme spolu sice už dlouho, ale stejně... víš, bojím se toho, že jim to bude připadat jako moc vážný krok nebo tak něco. Přeci jen jste skoro jako jedna velká rodina a nemuselo by se jim to líbit. Vztah třeba berou, ale svatbu?" pokrčí lehce rameny. "Chudák Roman. Umíš si ho představit, jak hladově by nám koukal do talířů? To bys mu neudělal. A nemyslím si, že by byl až tak drzý, aby nám vyjídal talíře." pousměje se. "Co bys mi vařil, hmm?" otočí na něj se zájmem svůj pohled.

"Právě proto, že jsme jako jedna velká rodina, tak budou naprosto nadšení. Uvidíš, není čeho se bát. Kluci tě mají rádi, nebudou dělat scény nebo problémy, uvidíš." pousměje se. "Budu s tebou, nemůže se ti vůbec nic stát. A i kdyby měli něco proti, jsem dospělý a můžu dělat rozhodnutí i bez jejich požehnání."

Přikývne a vysune se výš, aby dosáhl na zčervenalé rty. Rukama se zapře vedle Lexovy hlavy. "Myslíš, že to pro ně bude velký šok? Můj dospěláku." pousměje se a začne svými rty oždibovat každý kousek kůže, který se mu dostane pod rty. "Měl bych asi vstát a jít něco dělat."

"Myslím, že to pro ně zas tak velký šok nebude." pousměje se. "Nikam nechoď. Zůstaň tu ještě se mnou, ano? Já ti pak pomůžu, ať už chceš jít dělat cokoliv." pevně ho pažemi obejme a přitáhne k sobě. "Nepustím."

"Tak já ti tedy budu věřit." pousměje se. Přitulí se do toho objetí. "Myslíš, že se mi od tebe chce tak snadno?" Zakroutí pobaveně hlavou, vymotá své ruce a přitiskne je na Lexovy boky. "Nikam nejdu, slibuji, jen trochu povol než mě udusíš."

"Udusit tě rozhodně nechci." pousměje se a stiskl povolí. "Ale pustit tě taky nehodlám. A copak máš v plánu zítra? Říkal jsem si, že bych zmizel zítra dřív a mohli bychom někam zajít. Večeře, pak film... a tak podobně. Prostě takové to klasické nudné rande."

"Plány jako vždy. Ráno vstanu, posnídám se svým přítelem a když odejde do práce, tak se taky pustím do práce." pousměje se. "Na večeři už jsme spolu dlouho nebyli. To je dobrý nápad. Jen my dva. Film? Mohli bychom zajít do kina. Nudné rande? S tebou nikdy. Rád se zúčastním čehokoliv, kde budeš jen ty." líbne ho na čelist.

"Hm, přemýšlel jsem o seskoku padákem..." zazubí se. "Ale zatím budu úplně spokojený s tou večeří. Nebudu muset vařit."

"Tomu říkáš nudné rande? Tak seskok padákem, jo? Zajímavé. Nechceš se mi doufám před svatbou zabít, aby sis mě nakonec nemusel brát." pošťouchne ho s úsměvem. "A měli bychom dořešit to datum, protože kluky to bude určitě zajímat."

"To bych ti neudělal. Tak dořešit datum? Zamyslím se nad tím. Někdy... co třeba na jaře? Bude na ranči hezky..." zamyslí se. "Nebo na nějaké naše výročí?"

"Na tvoje narozeniny? To by nemuselo být špatné, když zasnoubení máme na moje narozeniny." uculí se. "Výročí? Jedno máme v září, naše oficiální seznámení. A potom říjen... Jaro se mi líbí. Mohli bychom být venku. Všechno tak pěkně kvete a pokud by byla naše svatba dojímavá, tak by se osazenstvo mohlo vymlouvat na alergii." zazubí se. "Ale v zimě by to taky nemuselo být špatné. Krásná zasněžená krajina... jenže kdo nám zaručí sníh, viď?"

"Na moje narozeniny rozhodně ne." zavrtí hlavou. "Nechci mít tohle spojené. Ale i myšlenka v zimě se mi líbí. Akorát by mohl být problém, pokud by toho sněhu napadlo moc. Na jaře zase nemusí být hezky. Počasí se špatně odhaduje. Asi si budeme muset spíš hodit kostkou." pousměje se.

"A máš kostku?" pousměje se. "Když já nevím, co by se mi líbilo víc. Ale je pravda, že pokud chceme udělat slávu na ranči, tak bychom měli volit termín někdy od dubna do srpna, abychom měli teplejší počasí pro trávení času venku. A to uzavření partnerství na úřadě v klidu... nebudou se na tebe kluci zlobit? Úplně vidím, jak si pro tebe představují nějakou obří akci než komorní podmínky nudného úřadu. A vůbec... co se zaregistrovat hned?" uculí se. "Mně by to určitě nevadilo."

"Dobře. Tak já to dojdu hned zítra domluvit na co nejbližší termín a oslavíme to, až se nám bude chtít. Domluvím to s Ralfem, aby rezervoval celý ranč. Nejbližší termín, který ještě nemá obsazený. To by šlo, ne? Prostě, nejbližší termíny na všechno." pousměje se. "Necháme to náhodě."

"To bude skvělé. Ještě mám otázku. Kdo ti půjde za svědka? I když vlastně... pro registraci mít svědka nemusíme." pokrčí rameny. "Nejbližší termín zní skvěle, ale aby neměl volno už teď v listopadu. To by bylo hodně rychlé." pousměje se, když si vzpomene na pár momentů z jejich vztahu. "Jenže co není v našem vztahu rychlé, viď? Myslím, že už to k němu bez výjimky patří."

"Přijde ti to rychlé?" zadívá se na něj pobaveně. "Začínám mít pocit, že se z toho snažíš vycouvat." Prsty pohladí milencovu tvář. "Možná to je vážně rychlé. Říkali jsme si přece, že je hezké nespěchat, ale co to změní? Budeme spolu pořád, a pořád stejně. Jen už budeme mít papír, že patříme k sobě. A kdyby se něco stalo, pustí nás k tomu druhému. To mě děsí nejvíc, že kdyby se něco stalo, prostě ten druhý nemá nárok... Ani o tom nemusí vědět kluci. Stejně tam jen dojdeme, podepíšeme nějaký papír a jsme zase pryč. Oslavíme to, až se nám bude chtít. Nikde není psáno, že to musí být ten samý den, ne?"

Trochu se zavrtí, aby se mohl natočit v lepším pohledu do Lexovy tváře. "Psáno to není, ale bylo by to hezké. Mohli bychom udělat soukromou oslavu ve dvou." pousměje se. "V tom plně souhlasím. Nechci už znovu zažít situaci, že mě k tobě nechtějí pustit." oklepe se při té vzpomínce. Stále ještě je to celkem čerstvé, i když se mu na to dařilo nemyslet. "A já z ničeho couvat nehodlám. Proč si to myslíš?" trochu se zamračí, ale ihned se zase usměje. "Abych si nezačal myslet, že z toho chceš vycouvat ty, jen mě chceš pošťouchnout, aby to nebylo na tebe." popíchne ho. Vzápětí smířlivě políbí milovanou tvář.

"Já? Pro mě bylo včera pozdě." pousměje se. "Uděláme si malou soukromou oslavu a s ostatními oslavíme později. To by šlo, nemyslíš? Víš, co? Nebudeme to klukům ještě říkat. Postavíme je až před hotovou věc. Kluci, včera jsme se vzali." rozesměje se. "To už si můžou mít řeči jaké chtějí."

"Ty jsi tady hlava rodiny. Já jsem jen ženuška v mužských šatech." zazubí se. "Ale asi nás potom budeš muset bránit. Nebo zavolat záchranku předem. Nebo to budeme řešit, až to přijde, hm?" Převalí se svým tělem na Lexe a s rukama zapřenýma zpátky vedle jeho hlavy se na něj z výšky zahledí. "Miluju tě." řekne ještě něž se skloní, aby ho políbil.

***