Část šestnáctá

"A co bych z toho měl? Když jsem ho neulovil na své přednosti, tak ho nemám v úmyslu získávat tím, že budu očerňovat jeho současného přítele. Promiň, sice se živím víceméně tělem, ale nějaká ta čest ve mně přece jen zůstala."

"Omlouvám se, to neměla být urážka na cti. Jen poukázání toho, že já to s Lexem myslím vážně. On o spoustě mých chyb ví až moc dobře. Vlastně ho obdivuji, že ještě sám neutekl." pousměje se. "A co máš tedy v úmyslu, hm?"

---

"Já mám něco v úmyslu? Copak je špatné, že se snažím seznámit s přítelem mého expřítele?" pousměje se pobaveně. "Hele, já vím, co si o mně spoustu lidí myslí. Nevyčítám to nikomu. Prostě ukazuju tělo, tak musím být zaručeně děvka. Málokdo má tušení, kdo jsem doopravdy. Tak se neomlouvej. Vlastně mě to zas tolik nebere."

"Já zase neříkám, že musíš být hned děvka. Vlastně jsme se díky tomu tak nějak dostali k tvému karate. Myslím." zamyslí se. "No to je jedno. Každý se musíme něčím živit. Já kdybych mohl, tak jsem nafintěný fotbalista s peroxidovým kohoutem na hlavě a největší bebíčko v týmu." zazubí se pobaveně.

"Tak tomu nevěřím." rozesměje se naplno. "Nezdá se mi, že bys byl ten typ. Fotbal je stejně jen pro změkčilý homosexuály. Ti, co za něco stojí, tak dělají jiné sporty."

"Třeba ragby? No dobrá. Vybral bych si něco jiného, aby to vypadalo víc stylověji." zazubí se. "Já si na vozíku teď moc vybírat nemůžu. A všechny kolektivní sporty, které jsem kdysi vyzkoušel, mě brzy přestaly bavit. Ale chystám se vyzkoušet tenis, tak uvidíme. Tebe bych třeba na karate vůbec netipnul. Možná jsi trochu korba, ale neumím si tě představit, jak někde mlátíš o zem s ostatními." zakroutí pobaveně hlavou. "S tvojí postavou spíš plavání."

"Divil by ses, ale složil jsem na lopatky i Lexe." zasměje se při té vzpomínce. "Ale ani to mi nebylo moc platné. Plavat jsme kdysi chodili taky, Lex je celkem sportovně založený, ale do tenisu mě nikdy nedonutil. Víš, přijde mi to jako sport pro zbohatlíky. Pro snoby."

Málem se utopí ve svém pití. "Možná, ale rozhodně to není tak snobské jako například golf. Nechápu ty lidi, jak je může bavit snažit se dostat jeden malej kulatej nesmysl do jamky, aby se potom přesunuli dál. Co je to za výkon? Minigolf je ještě v pohodě, tam se užije celkem dost legrace."

"Souhlasím, i když minigolf nepovažuju za sport. Je to spíš jen sranda, když člověk vyrazí trochu nadraný s bandou kámošů. Jinak je to celkem o ničem. A ty nějaký sport provozuješ? Vím, že kluci měli vlastní tým košíkový. Z hecu jsme proti nim kdysi nastoupili. Chvíli se zdálo, že nás rozsekají na hadry."

"Když se naučíš ovládat bravurně dvakrát dvě kola navíc, tak potom moc překážek není. Silově a kondičkou jsme na tom podobně. Ne-li v některých případech lépe. Kdysi jsem dělal právě basketbal, u toho jsem vydržel asi nejdéle, ale postupem času... no. To víš, problémy." pousměje se. "Teď už jen chodím občas plavat a když nemá Lex nebo Roman čas na běhání, tak projíždím parkem a venčím u toho své psisko. Rehabilitační cvičení je náročné. Proto chci zkusit něco nového. Jinak gaučing ve dvou je nejlepší sport."

"Hm, taky mám nejradši sex. Ten je lepší jak všechno cvičení dohromady." zazubí se pobaveně. "Ale kdybys někdy potřeboval parťáka na plavání, ozvi se mi. Pokud se teda nebojíš, že bys mi nestačil. Chodím do bazénu pravidelně. Je to na udržování postavy asi nejlepší." sáhne do náprsní kapsičky a mezi dvěma prsty podá Míšovi svou vizitku.

"To určitě je." S pobaveným úsměvem převezme malou kartičku do svých prstů, aby si ji lépe prohlédl. "Chceš na oplátku mojí?" optá se s úsměvem a natáhne se do batohu, který má na vozíku. "Toho, že bych ti nestačil, se opravdu nebojím. Plavu dobře a plavu rychle." Vytáhne svou peněženku, aby z ní vylovil jednu svou firemní vizitku. "Kdybys potřeboval poradit s obývákem." zazubí se.

"Neříkej dvakrát. Já teda pořád ještě dřepím na kolejích, ale nějaké vylepšeníčko by se určitě hodilo. Jaké barvy teď frčí? Kolejbába se asi zvencne, ale nějaké barevné osvěžení by to už chtělo." vezme si od Míši vizitku a důkladně ji uschová do další kapsy. "A můžu se ti ozvat i jen tak, nebo pouze pokud pro tebe budu mít práci?"

"Letošní barvou je královská modř. Symbol moudrosti. Uvolňuje napětí a zmírňuje stres. Třeba by jí to uklidnilo." zasměje se pobaveně. "V kombinaci s citrusově žlutou nebo zelenou je to pořádná divočina, ale vypadá to skvěle. Jinak doporučuji doplňky v odstínech modré nebo bílé." Zarazí se, omluvně se pousměje. "Promiň, nějak tu svou práci žeru. Můžeš se ozvat i jen tak. Nikomu to asi vadit nebude. Když nemám zrovna firemní jednání, tak pracuji doma a svůj čas věnovaný práci si plánuji podle sebe. Můžeme někdy zajít do toho bazénu, když budeš mít zájem."

"Pouvažuju o tom. Modrou mám rád. V pořádku, dokud má člověk svou práci rád, je to v pohodě. I když, nečekal jsem hned takovou přednášku." zazubí se. "Takže bazén, rozhodně se rád přidám, můžeš být dobrá výzva. Já mám výzvy velmi v rád." prsty sevřou skleničku s koktejlem. Pousměje se. "Vsadíme si na vítěze?"

"To nebyla přednáška... jen malý popis. Přednáška by vypadala jinak, věř mi." uculí se tomu. Náročnost některých klientů ho naučila vědět o všem. "Já a výzva? Záleží na tom, jak moc si věříš a jak rychle dokážeš plavat. Na vítěze? Proč ne. O co by to mělo být?" zeptá se zvědavě a zkoumavým pohledem si Davida prohlédne.

"Přednášku si dáme někdy jindy." pousměje se. "Něco mě určitě napadne." prohlédne si ho zálibně. "Věřím tomu, že máš v rukou dost sílu, že bys mohl být dost silný soupeř. Rozhodně to chci vyzkoušet."

Pousměje se. "Tak se rozmysli. Než odejdeme, tak máš čas. Potom s tebou možná sázku uzavřu. A o síle v rukách nemusíš vůbec rozjímat. Tu mám." zazubí se. "Dokonce bych řekl, že od doby, co jsem s Lexem, jsem ještě zesílil. Kdo ví, jak se to promítne ve vodě."

"Vidím, že máš silné ruce." přikývne, natáhne ruku a jakoby mimochodem přejede prsty po Míšově bicepsu. "Budeš těžký soupeř. Určitě." pousměje se spokojeně. "Lex rozhodně umí motivovat k lepším výkonům."

Bedlivým pohledem sleduje Davidovy prsty na své kůži. Zvedne k němu výmluvný pohled, ale nijak to nekomentuje. "To rozhodně umí." pousměje se. A nejen to. Umí i spoustu jiných věcí. "Neruším tě od zábavy s ostatními? Určitě všichni dychtí po tvojí přítomnosti mezi nimi. Abych tě nezdržoval." Poukáže na to, že hvězda dnešního večera sedí u baru s ním.

Mávne rukou. "Většina by se mnou mluvila jen s jediným účelem. Nemám chuť zas poslouchat, jaké mám skvělé tělo. Víš, že je to docela únavné? Studuju vysokou a všichni se akorát chtějí bavit o tom, jak moc jsem sexy. Nějak opomíjí mou inteligenci a to, že na nějaké sladké kecy neslyším."

"A co že to vůbec studuješ? Nevzpomínám si, že by ses zmínil." pousměje se omluvně. "U mě mají zase všichni tendenci bavit se jen o mně. Takže je to na podobné frontě." zazubí se. "Většina z těch lidí tady totiž zná jen tvoje tělo. A myslí si, že tě znají dobře. Je už nezajímá jestli máš magisterský titul."

"To máš pravdu. Většina nemá nejmenší zájem o mě jako celek. Akorát tak dostat do postele, aby se pak mohli chlubit ostatním, že mě vojeli." rozesměje se. "Pak se diví, když narazí."

"Vím, že se to asi nedá srovnávat, ale já se setkal s lidmi, kteří prostě jen ze zkušenosti chtěli vojet vozíčkáře." pokrčí rameny. "Nemůžeš se jim divit. Jestli jsou zoufalí a sexuchtiví, tak při dlouhém půstu už to asi nemyslí. Nenaděláš nic." Mávne rukou na Kamila, který kolem nich proběhne, aby ho poprosil o další pití.

"To už jsou pak idioti. Bez urážky, ale přece jen... je trošku rozdíl vojet striptéra a kluka na vozíku. Co vím, tak jsou s lidmi s takovým postiženým... jsou místy jistá... omezení. Asi víš, co myslím. Kamile, lásko? Mně taky jeden jo?"

"Někteří lidé neznají určité meze. Ale to je jedno. Vím, co myslíš až moc dobře a nemyslím si, že by to bylo zrovna téma, které bychom dnes večer měli rozebírat. Je to až moc... citlivé?" pousměje se omluvně. "Lásko? Netušil jsem, že mezi sebou něco máte." zatváří se trochu překvapeně. Nebo to bylo oslovení jen tak?

"Co kdo? Jo ahaá. Ne, s Kamilem nic nemám. Prostě jen síla zvyku. Když jsem... ehm, chodil jsem sem celkem často. A Kamil zná moc dobře moje chutě." zaculí se. "Ty barmanské."

Přikývne. "Je mi to jasné. Víc mi to přibližovat ani nemusíš. Na ty moje je jinak taky expert." pousměje se. "Omluvíš mě na chvíli? Odskočím si a budu přitom doufat, že nepotkám žádného masturbátora. A že po sobě řádně uklidili."

"Doufej." zazubí se pobaveně. "Snad budeš mít štěstí."

"Nepochybuji. Rozparádil jsi je pěkně." hraně si povzdychne a raději se spakuje na svůj vozík, aby se vydal do zadní části baru. Třeba někde potká Lexe. Vůbec ho neviděl během té doby, co seděl z Davidem na baru. Kampak se mu asi ztratil?

Lex sedí vzadu u stolku s Romanem, oba sklonění nad nějakými papíry. Řeší provozní záležitosti. Jedna akce právě skončila a už se připravují na další.

Zastaví se u těch dvou s úsměvem. "Vy už zase pracujete?" pousměje se, když se zaparkuje vedle Lexova křesílka a jen tak mimochodem se nakloní nad papíry, aby zběžně přelétl očima, o co tak asi jde. Rukou přejede po Lexově stehně, aby ji zakotvil na koleni.

"Někdo se baví, a někdo zase pracuje." otočí se na něj Roman. "Ahoj, užil sis strip? Já teda moc ne." podívá se na Lexe vyčítavě. Pak se zase skloní k papírům.

Lex se jen pousměje. Sevře Míšovu dlaň. "Bavíš se dobře, Myško? Promiň, že jsem tě tam nechal samotného, ale tady Roman měl nějaký problém."

"Přece nebudete do gay baru zvát striptérky." protočí pobaveně očima. "Ale že jsi to ty, tak ti třeba k narozeninám nějakou soukromou pozveme. Co myslíš, Lexi?" otočí se na svého přítele a skloní se pro jeden polibek. "Usadil se vedle mě David, tak se zatím bavím docela dobře. Když to jinak nešlo, tak ti to nemůžu vyčítat."

"David?" otáže se Lex a musí se nutit do klidu. "Co po tobě chtěl?" Roman zvedne hlavu a oba pozorně sleduje.

"Nic?" řekne zmateně. "Jen se zeptal jestli mám vedle sebe volno a když jsem kývl, že ano, tak si přisedl a pustili jsme se do řeči... a z toho tak nějak vyplynulo, že bychom spolu mohli někdy zajít do bazénu. Proč?" Neušla mu ta náhlá změna, ale vždyť o nic nešlo. Přeci jen bavili, ne?

"Do bazénu, aha." stáhne svou ruku a přišoupne papíry blíž k Romanovi. "Podívej se prosím tě tady na to, nějak mi to nesedí. Nejspíš je to špatně spočítané."

"Lexi?" zeptá se trochu vykolejeně. "Proč se... Co má tohle tvoje "aha" znamenat?" Nechápe o co tady jde. Vždyť na sebe celou dobu láskyplně vrkali a najednou tohle? Je zmatený. Lex se takhle odtažitě k němu nikdy nechoval.

"Nic. Vzal jsem na vědomí informaci." pokrčí rameny. "Promiň, Myšičko, mám tu ještě nějakou práci. Jen to vyřídím a zase se ti budu věnovat."

Mlčky se odtáhne. Zkoumavě si Lexe prohlíží, ale nemůže přijít na to, proč... "Ty žárlíš? Na Davida?" tak teď je zmatený ještě víc. Ale tohle asi neměl říkat nahlas. Ne tady. "Romčo? Mohl bys nás na chvíli nechat o samotě, prosím?"

"Běž." kývne na Romana Lex, a milostivě ho tak propustí ze svých spárů. "A zkus to ještě jednou projít, určitě je tam někde nějaká chyba." Pak kývne na Míšu. "Tak kdepak je problém? Vím, že se ti dost nevěnuju, ale měl jsem tu nějakou práci. A ještě mít budu."

"Mně ale nejde o to, že by ses mi málo věnoval. Víš moc dobře, že pracovat tě nechám. Vždycky se najde někdo, kdo se mnou mezitím prohodí pár slov, abych nebyl na baru sám. Jen nechápu tohle tvoje "aha" a neříkej mi, že je to vzetí informace na vědomí. Proč se chováš tak odtažitě? Vždyť ještě před chvílí..." vydechne lehce zoufale. Prsty projede své delší vlasy. Potom se natáhne pro Lexovu ruku, ale jeho postoj mu v tom nějak zabrání. Nechá své dlaně spadnout do klína. Sklopí pohled. "Klidně mu řeknu, že to neklapne, jestli s tím nesouhlasíš. Nebo můžeš jít s námi."

Zavrtí hlavou. "V pořádku. Klidně běžte. Jen jsem se... podivoval. Romanovi něco nevychází v papírech a musíme to vyřešit ještě dneska. Vypadá to na pěkný průšvih a musí se to vyřešit co nejdřív. Promiň." natáhne se k Míšovi, sevře jeho dlaň. "Jsem z toho trošku nervózní."

Pomalu přikývne, ale vůbec ho to neuklidnilo. "Tak běž pracovat. Nebudu tě rušit. Dopiju si pití a vydám se domů, ano? Abys mě potom nehledal." Tohle ho překvapilo. Ať už byl problém kdekoliv, tak Lex nikdy nereagoval takhle.

"Odvezu tě domů. Roman to ještě přepočítá, a pak si to vezmu radši domů. Tady se na to moc nesoustředím. Vydržíš ještě hodinku?" zadívá se na něj. "Nebo jsi moc unavený?"

Tolik ke společné dlouhé horké vaně o které si myslel, že by se do ní mohl k Lexovi vetřít. Zavrtí hlavou. "Chvíli ještě určitě vydržím."

"Dobře." pousměje se. "Děj si ještě něco dobrého na baru, za chvilku se ti budu zase věnovat." sehne se k němu, aby ho políbil.

"Dám." Dlaní vyjede po Lexově paži až na krk, aby polibek trochu prohloubil. Potom se s lehkým úsměvem odtáhne. "Počkám tam na tebe."

"Hodná Myšička." pousměje se. Prsty jemně pohladí tvář. "Vyřídím to co nejdřív. Určitě je tam jen chyba v součtech."

Přikývne. "Dobře." Pomalu se od Lexe odtáhne a vydá se zpátky na bar, aby zjistil, že David stále neodešel a zřejmě mu i drží jeho místo, které je jako jediné neobsazené. "Nenudíš se tu moc?" pousměje se na něj.