Část sedmnáctá

"Vůbec ne. Královsky se bavím. Martin tu chvíli poletoval s foťákem, tak jsme se domlouvali... na nějaké focení."

"To je dobře. A je mi to jasné. Další aktuální novinky do sbírky portfolia?" pousměje se. "To mi připomíná, že jsem s ním chtěl mluvit o něčem podobném... Ale u mě to zase tolik nespěchá."

"Fotíš? To by mohlo být celkem zajímavé? Hádám, že Martin nedělá fotky na průkazky a podobně." rozesměje se. "Děláš mu modela?"

---

Zakroutí hlavou. "Ještě jsem nikdy modela nikomu nedělal. Jen ty fotky na průkazky a fotografie z Anglie, když fotil někdo jiný než já. No a potom s Lexem. To máme hodně společných fotek. Ale chtělo by to... menší změnu." pousměje se potutelně.

"Menší změnu?" přisune se blíž, aby lépe slyšel. "No povídej, přeháněj."

"No... nevím jestli můžu. Víš, takhle veřejně." zazubí se. "Jde jen o to, že žebříček mých hodnot se změnil. Změnilo se toho za poslední rok tolik, že to chce nějak zdokumentovat. Dokud se na to cítím a není ze mě starý seschlý páprda."

"Zdokumentovat?" zadívá se na něj tázavě. "Neříkej, že ses nechal do Martina ukecat do té jeho další výstavy."

"Ano, zdokumentovat. Mám pár skrytých tajemství. Jaké výstavy?" zeptá se překvapeně. O žádné další výstavě neslyšel. "To mi asi něco uniklo. Povídej." pobídne ho.

"Počkej, počkej. Prvně chci slyšet aspoň jedno tajemství, než pustím do světa, co má teď Marťa na svědomí."

"Neříkej, že jsi neslyšel třeba o mém tetování? Mám pocit, že tu o něm věděli úplně všichni ještě předtím než jsem se přišel oficiálně představit." uculí se tajemně. "A tetování je třeba dokumentovat dřív než se kůže svraští."

"Hele, normálně neslyšel. Já se zas tak moc nezajímám o to, co se mě netýká přímo. Takže tetování jo? A ukážeš?" zeptá se zvědavě.

"Vypadáš, jako kdybys ho chtěl vidět hned. Dneska se to tady vážně nehodí. Hlavní hvězdou večera jsi ty, já se svlékat nebudu." zazubí se. "Je trochu větší. A kluci na něj asi zapomněli. Ze začátku padaly narážky, že bych ho mohl ukázat. Teď už jsou klidní."

"A neukázal jsi?" zeptá se pobaveně. "To je zajímavé. Umí ukecat kdekoho k čemukoliv."

"Asi se málo snažili. A přitom zase není tak daleko od místa, že by nemohlo být vidět." pokrčí rameny. "A co ta výstava? Když už jsme probrali jedno moje veřejné tajemství."

"Martin říkal, že fotí nějakou sérii fotek aktů, prý pro nějakou organizaci podporující práva gayů či co. Moc do toho nevidím, ale Martin je přesvědčený, že to bude mít obrovský úspěch. Říkal, že přemlouvá i Lexe, ale ten prý není moc ochotný zapózovat. To ztloustl nebo co?" zeptá se pobaveně.

"Ztloustl? Blázníš? Já přibral za ten rok asi deset kilo. To ze mě bude Míša kulička. Takže za práva gayů? O tom jsem nic neslyšel. A to většinou víme o věcech první."

"Ale rozhodně ti to prospělo. Vypadáš zatraceně dobře. Lex vaří, co? Koukal jsem, že i na Romanovi to začíná být docela znát." zazubí se.

"Lex vaří zatraceně skvěle. Romča toho sní za nás dva s Lexem dohromady na posezení. Pořád to do něj padá jako do bezedné jámy, ale když mu chutná. Jak začal dělat u mých rodičů v lese, tak má dost výdej. Musí to někde kompenzovat."

"Tak ty jsi i zprostředkovatel práce?" zeptá se pobaveně. "Tebe se budu držet." pousměje se, natáhne se pro skleničku, kterou k němu přisune Kamil. "Díky, poklade."

"Ani ne. Táta potřebuje silný mužský ruce na výpomoc do lesa a dneska už se na to mládež moc nehrne a syn nemůže. A Romanovi se takový nápad líbil. Tak občas zaskočí vypomoct." I před něj je postavena sklenička s pestrobarevným koktejlem. "Díky, Kamčo. Dneska se vážně netrhneš, viď?" usměje se na už lehce unaveného barmana.

Kamil se usměje a zase mizí na druhou stranu. David ho chvíli sleduje. "Kamil je hodnej kluk. Jen mě trošku děsí ten jeho otčím. To je příšernej chlap." zavrtí nespokojeně hlavou.

"Tak nějak jsem o něm něco zaslechl... nemá to vůbec jednoduchý. A máš pravdu. Je to hodnej kluk a musí trpět kvůli nějakému homofóbovi. Přitom na tom není nic špatného. Nechápu, jak na to mohou mít lidé tak rozdílné názory. Ale životní přesvědčení je... životní přesvědčení." pousměje se omluvně. Nechce být sprostý. " Měli bychom se ubrat v konverzaci jiným směrem. Taková témata mě vždycky dokážou zvednout ze židle."

"Rozumím. Taky s tím mám problémy." přikývne. "A jiné téma? Například tvé další tajemství?"

Zakroutí pobaveně hlavou. "Neodejdu odtud oblečený, viď? Je to velká spousta věcí. Ale nemyslím si, že by tě něco z toho mohlo zajímat. Pověz mi něco o sobě. Nějaké tvoje děsivé tajemství, když moje už znáš."

"Mé děsivé tajemství?" zamyslí se. "Jak moc děsivé musí být, aby tě uspokojilo?"

"Něco, co ti nebude připadat tak moc tajné, aby tě to přivádělo do rozpaků. To bych nerad." pousměje se. "A pořád jsi mi neřekl, co studuješ. Vlastně ani nevím, proč mě to tak zajímá, ale asi jsem jen zvědavý, co z tebe bude."

"Co by, doktor." pokrčí rameny. "I když začínám pochybovat, že se na to hodím."

Proběhne mu hlavou myšlenka na ranč, kde mu Lex říkal o jednom budoucím doktorovi. Mohl by to být David? "Takže pan doktor? Hezké. Proč myslíš? Když už jsi to začal studovat, tak tě k tomu něco vedlo, ne? Medicína je strašně zajímavá, ale určitě dost těžká. Mně stačí rozumět těm kilometrům mého chorobopisu." zasměje se.

"Hmmm, tak tvůj chorobopis bych viděl moc rád." pousměje se pobaveně. "Jsem přesvědčený, že bych z něj byl nadšený."

"Děláš do chirurgie nebo něčeho podobného? Internista by utekl a gynekologa by to nezajímalo. Ale je fajn, že to vím. Až někde budeš léčit a pomáhat, tak se ozvi, abych věděl, kde se mám na koho obrátit. Nikdy nevím, kdy mě potká vyhřezlá plotýnka nebo problémy s trávením z nedostatku pohybu střev." zašklebí se při té představě. Děsí se každého takového momentu.

"Hele, já bych rád dělat spíš jemnější práci, nějak mě neláká představa, že budu v nějaké ordinaci zbytek života a léčit důchodcům zácpu a nespavost." ušklíbne se. "Ale mohl bych tě odkázat na nějakého kolegu."

"Náhodou, potom bys mi mohl dělat soukromého doktora. Mě to čeká ještě před důchodem." zazubí se. "Díky, kolegy raději ne. Hned bys o mých problémech věděl. Ne že bych nevěřil lékařskému tajemství, ale jsem se svými dosavadními doktory celkem spokojený. Jemnější práci? Pod tím si mám představit co? Zubaře?"

"Ještě si to promyslím. Taková představa by se mi líbila. Musel bys mi ukázat tetování." pousměje se spokojeně. "Mimochodem, teď zrovna nepociťuješ nějakou nutkavou potřebu nechat se důkladně vyšetřit?" zadívá se na něj tázavě.

"No, nejsem sice doktor, ale zase mě začaly brát trochu záda. Ale to bude spíš tím, že jsem dneska ještě necvičil. Nebo sedím špatně..." zašklebí se. Bylo to znát. "A tetování mám na břiše. S tím zatím nic nemám. Pokud jsi mi ve chvíli nepozornosti něco nepodstrčil." zazubí se.

"Ale když ti budu prohlížet záda, tak si budeš muset sundat tričko." namítne s úsměvem, prsty sevřou skleničku. "Nejsi snad taková upejpavka, že bys trval na vyšetření v tričku, ne?"

"To zase ne, ale máš ordinaci?" zazubí se. "V baru se nevyšetřuje, obzvlášť když piješ." mrkne na něj a upije ze svého koktejlu. "Jestli mě chceš svléknout, tak to stačí říct narovinu."

"A kdybych opravdu chtěl?" zeptá se se zajiskřením v očích. Věnuje zvědavý pohled Míšovu tělu.

"To už si musíš domluvit s Lexem. Má to majetnické právo na moje tělo. Jinak se svlékám veřejně jen v bazénu." pokrčí s úsměvem rameny. "Bez svlékání můžu ukázat jen tohle. A ne že to na mě práskneš klukům, že jsi něco málo viděl." Rozepne jeden knoflíček a stáhne jinak volnou košili o kousek níž a do strany, aby odhalil dračí hlavu tisknoucí se svou pootevřenou tlamou k jeho bradavce.

"Pak tě budu muset nalákat do toho bazénu." Jeho pohled sjede po tetování a v očích mu zajiskří. "Velmi zajímavé. Je takhle erotický i zbytek?"

Vycení zuby v úsměvu, když se zase zapíná. V očích mu zajiskří. "Zřejmě jak pro koho, ale končí tam, kde by to málokdo očekával. Co bys jako cíl tipnul ty?" Nemá nejmenší tušení, kde se tohle laškování v něm bere.

"Nech mě chvíli se zamyslet. Říkáš, že by to málokdo očekával? Tipoval bych pupík, ale to by tipnul asi vážně každý. Tak podbřišek? Podle velikosti té hlavy by to mohl být opravdu velký drak."

"Je hodně velký." pokývá na souhlas hlavou. "Ale ani tak ses netrefil. Pupík je takový o ničem a podbřišek je pořád moc vysoko." pousměje se. "Nemyslím si, že bych ho kdy dobrovolně ukázal úplně celé, ale pokud mi vyjde to focení s Martinem, tak myslím, že se o jeho velikosti přesvědčíte všichni. Tady se totiž nic neutají."

"To jistě." přikývne. "Neutají se tu vůbec nic. Jen barman je neuvěřitelná drbna." pousměje se směrem ke Kamilovi. Upije drinku a pousměje se. "Jednoho ani nemrzí, že je to nealko."

"Já se mu ani nedivím. Nějak to k jeho práci patří. Vidí tady skoro všechno a zná osudy těch, kteří mu zakotví na baru. Taky nealko?" podiví se upřímně. "Myslel jsem, že jediný kdo tu nepije jsem já a Lex s Romanem, kteří pracují."

"Už zase předsudky?" pousměje se. "Nemusím se opít, abych se dobře pobavil. Navíc si potřebuju udržet chladnou hlavu na odmítání ctitelů a navíc, alkohol mi moc neříká. Jednak se musím učit a pak, sportovec..." pokrčí rameny.

"Možná předsudky... ani nevím. Většina lidí jde do baru za zábavou a trochu se napít, aby se víc uvolnili. Tak se omlouvám, nebyl to pokus tě urazit." pousměje se omluvně. "Ale šlechtí tě to. Vážně. Napít se, beru. Ale zpít se do němoty a druhý den nevědět, co se dělo... to musí být zábava." řekne ironicky se zazubením. "Jinak je mi to jedno. Každý má svůj životní styl vytříbený jinak."

"To jistě, ale je to... divné. Takhle jsem se zpil jen jednou, po maturitě. A víc už nikdy v životě." přikývne. "Alkohol není důvod, proč se bavím v baru. Nepiju prakticky vůbec."

"To ti věřím. Těžká rána opilcova a opice na zádech ještě tři dny po akci, co?" pousměje se. "To se mi líbí. Já pít nemůžu, což ti asi došlo, ale sem tam mě sklenička vína po dobrém jídle nezabije. Celkem jsem tomu propadl. Je fajn se po večeři natáhnout se skleničkou a odpočívat."

"Troška vína je náhodou velmi zdravá." pousměje se. "Tu ti klidně předepíšu. Lex měl vždycky dobrý vkus na tři věci. Stavby, chlapy a víno. Jestli tě ještě nevzal na vinice, tak mu vyřiď, že mu to doporučuju."

"Takže víno na předpis? To zase neříkej moc nahlas, aby toho někteří nechtěli zneužívat. Každý si pod mírou trošku udělá jiný odhad. A byli jsme s Lexem už na spoustě míst. Dokonce až v Africe, ale na vinici tedy ještě ne." zakroutí pobaveně hlavou.

"V Africe? Lex má takové výstřední choutky?" zeptá se zvědavě. "Jeho sestra, ta starší, tam žije. Nebo poblíž. Už si to nepamatuju. Ale jednou poslala Lexovi víno. Vyžahli jsme mu ho s klukama a bylo prvotřídní."

"Nevím jestli výstřední, ale bylo to super. Safari jako takové je vážně nádherné. Lepší než v dokumentech v televizi a to bývají krásné záběry. Asi nezapomenu na to, jak nám nechali pohladit si lva a pomazlit se s malými lvíčaty." usměje se. "Vím jen o sestře žijící ve Francii, tam se mimochodem taky chystáme. Tam bude určitě vína dost."

"Myslím, že nám ještě neodpustil to vypité víno. No... asi se radši zdejchnu, už se sem žene sám bůh pomsty." kývne směrem, kterým se blíží Lex. "Ozvu se ti, ohledně toho bazénu."

"Třeba odpustil." pokrčí rameny. "Jasně, budu se těšit. Čas určitě mít budu. Zatím si užij zbytek večera." pousměje se a natočí se Lexovým směrem, aby se jeho úsměv mohl roztáhnout stejně jako náruč.

***