Část patnáctá

Vydechne, skousne čelisti pevně k sobě a zatne své prsty do Lexových půlek. Nemůže vzdychat moc nahlas, aby tím někoho nepřivolal. I když přes hlasitou hudbu, která k nim doléhá i přes zavřené dveře... "Tvůj. Navždy. Ty... bože..." zasténá tlumeně, když se ke rtům přidá i škádlení zuby.

Jedna dlaň vklouzne pod Míšovo tělo, nenuceně se usadí na bedrech, aby ho lehce podepřel. Druhá pohladí bříško, vyputuje výš a usadí se v Míšových dlouhých vlasech. Miluje ten pocit, kdy se mu jeho milenec plně odevzdá. Tak jako teď. Prudce se nadechne, natiskne těsněji na Míšovo tělo. Dlaň se posune, aby si Míšu opatrně přizvedl a změnil tak úhel průniku do jeho těla.

---

Táhlé zasténání spolkne do sebe. Zradí ho lokty, o které se opírá, spustí je podél těla a položí se na studený stůl. Zatmění před očima vyvolané ještě i Lexovým držením jeho beder ho ochromí. Sevře pevně víčka k sobě. Rukama naslepo zašátrá před sebou, sevře Lexovu paži, která ho hladí ve vlasech. Druhou rukou si ho přitáhne těsněji k sobě, potřebuje ho líbat. Cítí se naprosto odhalený, když leží takhle na stole a za dveřmi se žije úplně jiný život.

Pousměje se do polibku. Tenhle adrenalin ho dostává. Nejasně si uvědomuje, že Míša nezamkl. Jen dveře zabouchnul. Ne, že by nebyl nikdy načapaný, ale Míšu tomu nechce vystavovat. Jen už se s tím nedá teď nic dělat.

"Myslím, že dlouho... nevydržím." vydechne ze sebe. V klíně mu příjemně tepe, jak se blíží uvolnění. I za takových podmínek jsou skvěle sladěni. Při jednom z dalších přírazů se sevře kolem Lexova vzrušení. Zakousne jemně zuby do kůže na klíční kosti a nechá sebou projít svou poslední vlnu vzrušení. Tu nejintenzivnější.

Vydechne prudce a cítí, jak se uvnitř něj všechno tetelí blahem. Tlak, který způsobí stažené svaly ho málem smete. Jen s vypětím všech sil se mu podaří udržet se na nohou, když tělem proletí slastná křeč. Dlaní se zapře vedle Míšovy hlavy a pomalu vydechne.

Hlubokými nádechy se snaží uklidnit své dýchání i tep. Lehký třes jeho těla z téhle pozice ignoruje. Jemu to je v tuhle chvíli příjemné. Pomalu otevře oči a s pousmáním se zahledí do Lexových modrých očí. Rukou, na které má prstýnek, vyjede přes krk na šíji, zlehka to místo pohladí.

Pousměje se. Prsty jemně pohladí zrudlou tvář. "Jsi moje Myšička." zavrní spokojeně. Dlaní sjede přes krk až na hruď, na které se zastaví. "Asi bychom se měli dát trošku do pořádku a vrátit se na tu akci. Než někdo pojme podezření, proč jsme se ztratili."

"To bys mě musel asi nejdřív pustit." líbne ho s úsměvem na bradu. Začne se pomalu zvedat zpátky na lokty, lehce před sebou tlačíc Lexe, když se jejich hrudníky dotknou. Mazlivě se otře tváří o krk a vtiskne ještě jeden polibek na klíční kost. "Můžeš to svést na mě, že jsem byl unavený." uculí se.

"Teď už snad unavený jsi." usměje se pobaveně a konečně se od Míši odtáhne. Stojí ho to hodně přemlouvání, ale musí hned, jinak by tu byl schopný zůstat ještě hodně dlouho. "Kam se poděly moje kalhoty?" zeptá se zmateně. Nějak si neuvědomuje, kde o ně přišel. "Měli bychom se vážně vrátit. David mě zakousne, že jsem si dovolil zmizet uprostřed jeho vystoupení."

Naoko se zamračí. "Jediný, kdo tě může zakousnout, jsem já. Takže si piš, že si ho pěkně pohlídám." Rozhlédne se kolem sebe. "Nejsem si jistý, ale myslím, že za stolem je najdeš." zazubí se. Ty jeho jsou hned vedle nich, takže on nic hledat nemusí. Usadí se pohodlněji na stůl a ještě si Lexe k sobě na chvíli přitáhne. Uvězní jeho rty ve svých do krátkého polibku. Potom se spokojeně odtáhne. "Teď už můžeš jít hledat."

Zavrtí pobaveně hlavou. "Tak ty by sis mě ohlídal? To je moc milé. Ale David je nebezpečný. Na toho pozor." natočí hlavu, aby se rozhlédl po místnosti. Kalhoty jsou přesně tam, kde je z něj Míša svlékl. Leží na zemi jako svlečená hadí kůže. "Myslím, že až se vrátíme domů, což bude brzy, tak si napustím vanu a zalezu tam aspoň na hodinu. Asi už stárnu. Jsem příšerně unavený."

"V jakém smyslu nebezpečný? Pošle na mě nějakého gigola?" zakroutí hlavou a raději se natáhne pro svoje kalhoty. "Opravdu jsme se zase dostali k Davidovi?" Ještě se skloní do šuplíku, aby vytáhl balíček kapesníčků, kterých si všiml a uklidil ten nepořádek na svém břiše. "Stárneš? Ale jdi ty. Jen náročný týden. Dáš si vanu, pěkně zrelaxuješ a ráno můžeš spát třeba až do oběda." pousměje se.

"Zdá se, že jsme se k němu opravdu zase dostali." pokrčí rameny. "David dělá karate. Už docela dlouho. Proto má taky tak vytrénované tělo. Každopádně, umí s člověkem třísknout o zem, že se až nestíhám divit." pousměje se omluvně. "Ale dost o něm. Co bys řekl, kdybychom si zítra u snídaně vážně promluvili?"

"Jo. Taky si myslím, že zrovna teď se o něm bavíme nějak moc... Vážně promluvili? O čem?" zvážní. Co to znamená? Sesune se ze stolu na vozík, který si přitáhnul. Natáhne se pro košili, kterou upustil někde během cesty ke stolu. "Co si mám představit pod vážným rozhovorem?"

"Měli bychom si spolu sednout a domluvit se na datu a místu, kde se vezmeme." pokrčí rameny. "Jsem trošku nervózní z toho, že jsme ještě nestanovili nic z toho." Natáhne se po kapesníčky, které předtím Míša objevil, aby se také trošku očistil.

"Požádal jsi mě teprve včera, ale... máš pravdu. Alespoň to datum bychom si mohli promyslet." pousměje se. To bude určitě zajímat úplně všechny v jejich okolí. Přetáhne si košili přes hlavu a mlčky pozoruje Lexe, jak se obléká a upravuje.

"Já vím, mohl jsem to žádání nechat na jindy. Ale mně se to tak líbilo. Líbila se mi myšlenka, požádat tě na tvé narozeniny." zatváří se provinile. "Mohl jsem to naplánovat trošku velkolepější. Zasloužil sis to."

"Ale jdi ty." přejede k němu, aby mu mohl omotat své paže kolem pasu. "Víš, že krása je v jednoduchosti? Měl bys sám nejlíp vědět, že se mi to moc líbilo. Byl jsi tam.. Asi bych neunesl chvíli, kdyby kolem mě bylo padesát lidí, kteří by čekali na mojí odpověď. Bylo to skvělé. A že to bylo na mé narozeniny, to byl jen bonus." Opře se bradou o jeho bříško a zahledí se nahoru. "Každopádně jsem moc rád, že jsi mě u toho nenutil protahovat se a cvičit záda." uculí se. Vtiskne smířlivý polibek na bříško a odtáhne se, aby mohl přiložit své prsty ke knoflíčkům od košile, aby mu pomohl je zapnout. On to měl snadnější, dnes jen přetahoval přes hlavu.

"To mě taky napadlo." přizná s úsměvem a sleduje hbité prsty, jak zapínají jeden knoflíček za druhým. "Ale taky mě napadlo, že to by se velmi zvýšila pravděpodobnost, že uslyším zápornou odpověď." Dlaň jemně pohladí rozcuchané vlasy. Prsty začnou jemně rozházené pramínky urovnávat. "Chtěl jsem, abys mi řekl ano. Přiznávám, že jsem si ani takhle nebyl jistý, jestli mě s tím nepošleš do háje. Nejsme spolu zase tak dlouho a náš vztah... nebyl jsem si jistý, jestli ti to náhodou nevyhovuje plně tak jak to je. A jestli by ti nějaká... registrace spíš nevadila..."

"Myslím, že bych byl před tolika lidmi v takovém šoku, že bych se nezmohl ani na to ne." uculí se. "Máš snad pocit, že mi něco v našem vztahu nevyhovuje?" trošku se zamračí, když dopíná poslední knoflíček. "Nikdy jsem nějak nepřemýšlel nad tím, že bych mohl mít v budoucnosti partnera, se kterým bychom se vzali. Vždycky jsem o tom přemýšlel jen jako o žití na hromádce. Ale tyhle představy s tebou se mi moc líbí. Jsi moje všechno, Lexi. A budu ti stále opakovat, jak moc tě miluju." řekne zcela vážně. Přejede prsty po Lexově volné dlani a vtiskne do ní polibek. "Ale jestli... víš, jestli něco nevyhovuje tobě, tak bychom si o tom měli asi promluvit dřív než začneme domlouvat detaily naší svatby."

"Nebuď blázínek. Myslíš, že bych tě žádal o ruku, kdyby mi něco nevyhovovalo? Kdybych nebyl v tomhle vztahu naprosto spokojený? Zeptej se kluků. Řeknou ti, že já jsem první, kdo se ozve, když se mu něco nelíbí. Víš, že já přes vážné vztahy nikdy nebyl. Ale s tebou mám pocit, že je to to jediné, po čem jsem celou dobu toužil. Mít někoho už napořád. Ten nápad vzešel ode mě, tak ani nemysli na to, že by mi snad něco mohlo vadit. Chci si tě k sobě připoutat už napořád."

"Abys toho později nelitoval. Nevím, jestli šotek nemá ostré zuby, aby nepřekousal lano a nevyplaval nám z Vltavy." usměje se. "Nemám vůbec žádné výhrady, lásko. Vezmu si tě moc rád. Přijde mi, že ke mně prostě patříš. Jsem moc rád za to, že to vidíš stejně. Ale teď bychom vážně měli jít. Nevím jak dlouhá ta show měla být, ale myslím, že už je dávno u konce. Všechno v pořádku?" optá se ještě starostlivě. Rukou uhladí neviditelný záhyb na košili.

"Jsem si jistý, že nebudu litovat nikdy. Ani minutu." pousměje se spokojeně. "Šotka příště utopím. Opravdu, bez slitování. Jestli se tu ukáže, je po něm." Zachytí Míšovu ruku, aby ji pevně sevřel v dlaních. "Všechno je v naprostém pořádku. Ten striptýz už určitě skončil, tak dostaneš prostor k tomu, abys mě chránil."

"Kdybys litoval... řekni mi to, ano?" pousměje se. "Třeba to bude úplně v pohodě a nebude třeba tě bránit." Vyjede dlaní po hrudníku až na krk, aby si ho lehce přitáhnul k sobě dolů pro krátký polibek. Potom se s úsměvem odtáhne a vydá se ke dveřím. Během toho se ještě trochu poupraví. "Tak mě teď napadlo, co provedeme s tím tvým rychlým úklidem?" otočí se s kritickým pohledem na hromádku věcí na zemi vedle stolu.

"Hm." zamručí zamyšleně a otočí se na hromádku věcí u stolu. "Nevím. Asi bude mít Roman moc velkou radost, až to tu zítra najde." pousměje se naprosto nevinně. "A nebo to radši uklidím, než budu i na Romanově seznamu k likvidaci."

"Pomůžu ti." přejede zpátky tu vzdálenost, aby mohl posbírat pár věcí a podat je Lexovi, aby je upravil na stůl do původní pozice. "Takže se vydáme do jámy lvové?" zazubí se, když seberou i poslední věc.

"Mně se tam tedy moc nechce." připustí. Urovná na stole poslední papíry a pousměje se. "Co kdybychom se raději ztratili domů? Jen ty a já a ta tvá měkká matrace... hm?" zadívá se na něj tázavě.

"Už naše matrace, Lexi, naše. Víš, že to bych moc rád, ale pořád ti to tady patří a vedeš i tu dnešní akci, takže by se asi neslušelo, kdybychom se vytratili tak brzo. Pojď, jinak se odtud nedostaneme." pousměje se než položí ruku na kliku. "Navíc, čím víc času s nimi vedle strávíme, tím rychleji se dostaneme domů." Vjede do baru, Lexe nechá za sebou. Jakoby nic se přesune k volnému místu u baru, kde seděl už při příchodu. S úsměvem se usadí na stoličku, aby dobře viděl nejen na culícího se Kamila, ale i na zbytek osazenstva. S díky přijme vychlazenou sklenici s koktejlem.

S povzdechem vyrazí za Míšou do baru. Ještě pohledem zkontroluje stůl, jestli je vše na svém místě. Pak se vmísí do davu. Měl by najít Davida a omluvit se, že nezůstal. Když si ho všimne, jak se přitočí u baru k Michalovi, zaskřípe zuby. Se zamračením zůstane stát opodál.

David se usadí vedle Míši a pousměje se. "Můžu, nebo je vedle tebe obsazeno?"

"Když už ses usadil, tak je obsazeno." usměje se. "Takže... živíš se tímhle druhem tance dlouho? Ta profesionalita byla znát. Pěkná show." poukáže na způsob vystoupení. Pohlédne ke dveřím kanceláře, ale podle zavřených dveří už je Lex taky venku. Asi se šel věnovat návštěvníkům.

"Pár let. Přivýdělek při studiích." pokrčí rameny. "Dvě tři lekce a bylo hotovo. A ty se živíš čím? Slyšel jsem něco v tom smyslu, že máte s Lexem podobné zaměření." mávne na Kamila, aby mu přihrál taky jeden koktejl.

"To je zajímavé, ale máš úspěch a spoustu obdivovatelů. Bylo to poznat. Ale tipnul bych tě spíš na vyhazovače." pousměje se. "Já se živím zařizováním interiérů všeho druhu. Dělal jsem grafiku a tak jsem zakotvil u designu. Je to stále něco nového, tak se u toho nenudím."

"To byste si s Lexem mohli rovnou otevřít firmu." pousměje se. Tenhle úsměv už je civilní. "Hodně sportuju a je to znát. Chlapi mají radši přirozenou postavu, než nějaké blbečky z posilky. Obdivovatelé jsou fajn, jen to někdy překračuje meze."

"Máme oba zatím stabilní práci, kde jsme spokojení, takže taková myšlenka ještě nepřišla. S obtěžováním si dokážeš poradit, ne? Lex se zmínil, že děláš karate. Nemůžeš se divit. S takovým tělem se musíš líbit všem, před kterými vystupuješ."

"Myslíš?" sjede ho pohledem. "Docela by mě zajímalo, jestli jsem se třeba líbil i tobě. Nemohlo mi uniknout, že jste se s Lexem někam ztratili."

Pokrčí rameny. "Tělo máš pěkné, nejsem slepý ani imunní. Hezký určitě jsi." pousměje se. "Občas potřebuju vypadnout z velkého davu lidí. Rychle se unavím a tak..." lepší výmluvu si najít nemohl.

"Mně lhát nemusíš. Odnesl to stůl v kanclu, co?" pousměje se. "Nemám nic proti. Ale Lex to schytá. Slíbil mi, že zůstane na celý výstup."

"Lex slíbil..? O tom se mi nějak zapomněl zmínit. A nemůžeš mu to mít za zlé. Měli jsme teď trochu náročnější týden." Pousměje se zasněně sám pro sebe a zavěsí se svým pohledem na Davida. Znovu si ho celého prohlédne. Neměl by hodnotit ani porovnávat. "Jsme jen lidi." pokrčí nenásilně rameny a usměje se na něj.

"Samozřejmě, to chápu. Jednou jsem tahle přijel pozdě na jedno vystoupení." zazubí se zasněně. "Taky za to mohl Lex. Každopádně gratuluju, klofnul jsi úžasnou partii." zasměje se. "Většina chlapů tady by zabíjela, aby ho dostala. Včetně mě. Jestli ho někdy pustíš k vodě, už ti nedám šanci." mrkne na něj.

"Nedáš šanci k čemu? K navrátu k Lexovi?" zakroutí pobaveně hlavou. "Můžeš vychladnout, já ho k vodě pustit nehodlám. Měli jste si ho od mojí maličkosti držet víc, než mě poznal. A vůbec. To on klofnul mě, ne já jeho." Mrkne na něj na oplátku. To by ho zajímalo, co Lex Davidovi o jejich vztahu řekl. Jestli se k tomu mezi řečí dostali.

"Třeba ho vůbec nemusíš pustit k vodě ty." pokrčí rameny. "Lex je vždycky ten, co někoho klofne. A taky pouští k vodě. On rozhoduje, kdy vztah začne a kdy skončí. Nevšiml sis? Ale spíš mě zajímáš ty. O Lexovi vím skoro všechno, ale ty jsi trošku záhada." podepře si dlaní bradu a sjede Míšu od hlavy až k patě. "Co na tobě Lex vidí tak zajímavého, že je ochotný vzdát se ostatních..."

"Mám jistou představu o Lexově životě podloženou jeho slovy. Ať už to mezi námi dopadne jakkoliv, tak já vím svoje, ty víš svoje." usměje se. "Na to by ses měl asi spíš zeptat Lexe, Davide. Nemyslím si, že bys to ze mě mohl vykoukat. I když na koukání taky pár věcí mám." zazubí se tajuplně.

"To bezpochyby." pousměje se. "Něco na tobě rozhodně je, Michale. Rozhodně můžu říct, že máš charisma. A to je u většiny lidí dost vzácnost. A jsem si jist, že to další zvládnu určitě vykoukat."

"Je asi čest, slyšet něco takového od expřítele mého přítele. Ale díky." zazubí se. "Ano? Co bys chtěl vykoukat? Nějakou chybu, kterou bys mohl předhodit Lexovi, aby uznal, že já nejsem poslední a tys ho měl pro sebe? Takovou neukážu." přislíbí s pobaveným úsměvem.