Část dvacátá

Pustí na sebe vlažnou vodu. Prohrábne si vlasy, aby namočil i je. Usměje se na přicházejícího Davida. "Mně bonbon nabízel i neurolog, takže by mě nic nepřekvapilo." dodá ještě k jejich předchozímu rozhovoru. Voda se automaticky vypne a on usoudí, že pro začátek by to mohlo stačit. "Snad nebudeš muset svoje umění zkoušet už dneska. Nerad bych uklouzl." Kriticky se zahledí na mokrou podlahu, ale raději se natáhne pro velkou osušku a rozprostře si ji na vozíku. Jeden z malých ručníků položí ještě na něj, aby si nepromočil sedák.

"Tak jestli jsi vřískal jako malej spratek, to bych ti ho nabídl taky, abys dal pokoj." zašklebí se na něj a vklouzne do nejbližší volné sprchy.

---

"Teď bych se měl urazit. Já vždycky to jejich šarlatánství přijímám v tichosti." Sice mu to trochu podjede, ale s žuchnutím dopadne přímo na sedák. Uleví se mu, protože takový pád by tu předvádět nechtěl. Obezřetně se posune. "Já měl většinou ty nejlepší, kteří byli v dosahu. Takovou ostudu, abych jim tam vřískal ve svých letech, bych si opravdu neudělal."

"Tak to seš dobrej. Já znám dost často samé hysterky. Bys nevěřil, jak někdy dokáže dospělej chlap vyvádět kvůli pitomý injekci. Ale zas se člověk nasměje." uculí se, pustí na sebe vodu. "Museli jsme ho zakleknout tři."

"Věříš, že bych ti to i věřil?" zazubí se při svých vzpomínkách. "Až moc živě si to dovedu představit." Pozoruje Davida, jak se umývá, ale přitom je myšlenkami někde úplně jinde.

"Prominent." ušklíbne se. "To je vždycky největší pakáž. Myslí si, že můžou všechno. Hele, buď na mě koukej obdivně a nebo vůbec. Tyhle nepřítomný pohledy jsou nepříjemný." okřikne ho.

Přistiženě sebou trhne, trochu zaraženě se zasměje. "Promiň, jen jsem se zamyslel..." nahodí omluvný výraz. "Můžeme jít? Začíná mi být chladno. Abychom nakonec nezakotvili na dvě hodiny ve vířivce nebo bychom mohli ještě do sauny. Pokud ti nevadí extrémní horko. Všiml jsem si na dveřích, že je to v rámci vstupného."

"Jasně. Klidně, s horkem nemám problém. Saunu beru. Klidně bych tam strávil i hodiny. Škoda, že to nejde. Chce to nějaký plán, celou dobu v bazénu asi nezvládnu. Nerad bych se rozmočil."

"Jsi snad z cukru? Potom tě můžeme postavit na mráz a budeš ztuhlý hned." uculí se a vydá se cestou k bazénu. Intenzita chloru ve vzduchu se zvyšuje. "Máš pravdu. Ale tu saunu bych si nechal až na konec. Nebo do ní můžeme dvakrát. Zaplaveme si a půjdeme se vyhřát. Co říkáš?" Objeví se před nimi prostorný bazén s minimálním obsazením. "Já si skočím k plavčíkům pro podložku, aby ses se mnou nemusel tahat." mávne rukou někam do strany, i když netuší, kde jsou plavčíci zalezlí.

"Jasně, v pohodě. Jak ti to vyhovuje. Já nemám nejmenší problém. Saunu miluju. Tak já si zatím párkrát skočím, jo? Pak na mě mávni, až budeš potřebovat pomoc."

Přikývne než se vydá jedním směrem podél bazénu. Zvládnul by to i bez podložky, ale nemusí mít odřená kolena. Kupodivu se trefil svým výběrem hned v první pokusu. Z kukaně se už na něj smějí dva plavčíci a jedna plavčice. Po prvotní nedomluvě, kdy musí podrobně vysvětlit, že opravdu nechce využít speciálního ramene, které by ho do vody sneslo, se mu dostane zelené podložky ze speciální pěny. Spokojeně si ji položí vedle hrany bazénu. Pohledem vyhledá Davida, který si právě skočil ukázkovou šipku ze skokánku. Cítí na sobě pohledy nejen plavčíků, ale i ostatních přítomných. Nadechne se, aby započal pomalý sestup z vozíku na zem.

Vynoří se z vody a všimne si, že už se Míša chystá do bazénu. Zamíří k němu, obratně se vyhoupne z vody kousek od něj. "Chceš nějak helpnout?" zeptá se.

Soustředěně se sveze na zem až teprve potom svým pohledem sjede na Davida. "Jsem na zemi. Teď už budu snad v pohodě. Dolů je to snadnější než nahoru." I když to dělal tolikrát, tak stejně nemotorně vymotá své nohy zpod těla, aby je ponořil do vody. Z madla vozíku si odmotá pásek, který si připravil už doma, aby si mohl zajistit nohy k sobě. "Maximálně mě to stáhne ke dnu. Už jsem dlouho neplaval." pousměje se. "Jen kdybys ten vozík šoupnul někam stranou, aby o něj někdo nezakopnul. To bych ti byl vděčný."

"Jasan, to není problém." vysouká se na nohy a vozík odveze o kousek dál. Po očku sleduje Míšu. "Zvládneš to? Fakt jo? Kdyžtak tě vytáhnu, není problém."

"Díky. Připrav si skok, kdyby sis musel hrát na Davida Hasselhofa." Posune se až na hranu a s nádechem se odrazí rukama do vody. Ponoří se úplně celý. Vynoří se o sekundu později, kdy rukou zašátrá před sebou, aby nahmatal hranu bazénu a zachytil se. "Trochu chladnější, než jsem očekával, ale nic, co by se nedalo vydržet." zazubí se na Davida, který v podřepu u okraje sleduje jeho počínání. Opře si hlavu o paže. "Teď už mě budeš muset jen občas zkontrolovat, jestli se za tebou držím."

"To není problém, vytahovat z vody umím taky. Tak se klidně můžeš i topit. Dýchání z úst do úst umím na jedničku s hvězdičkou." zazubí se jako nevinnost sama. "Ale to bych ti dal a nemusíš se k tomu ani topit. Stačí si ho vyžádat."

Pobaveně zakroutí hlavou. "Ještě že jsem s sebou vzal někoho tak zkušeného, jako jsi ty. Z první pomoci máš určitě jedničku, řekl bych. Obzvlášť z toho dýchání, že?" popíchne ho se smíchem. "Ale řekl bych, že pokud se dotyčný netopí, tak se tomu říká líbání." zazubí se.

"To záleží na úhlu pohledu. Někomu by to tak mohlo připadat. Ale pokud to provádíš s jasným úmyslem ochránit život, tak o líbání rozhodně nejde." vysvětlí zaujatě a vklouzne do vody. "Tak se předveď, jak plaveš."

"Ale proč dávat dýchání někomu, kdo dýchá?" uculí se, než se přetočí v bazénu, aby se rozhlédl po přítomných a zhodnotil svou situaci mezi nimi. Jelikož jsou s nimi v bazénu jen další dva plavci, můžou se trochu roztáhnout. "Už se nemůžeš dočkat až budeš oživovat? Neměj strach, ukážu ti to, ale dej mi chvíli, než po mně budeš chtít závodit. Musím se aklimatizovat a rozplavat." zazubí se, než se rukama pustí hrany bazénu a s hlubokým nádechem a silnými tempy v rukách se pustí do zdolávání chlorované louže. Je spokojený, že to jde tak snadno. Měl pocit, že jeho výkon bude po takové pauze horší. Zastaví ho až hrana bazénu pod skokanským můstkem.

"To se klidně rozplavej. Mně je to koneckonců jedno. Dneska už nic v plánu nemám." zajede pod hladinu, a vynoří se o pár metrů dál. "Houkni na mě, až budeš ready. Dáme pak závod."

Chycený o madlo skokanského můstku se rozhlíží kolem sebe a jen tak relaxuje své svaly, aby si přivykly vodě. Sleduje Davida, jak plave od něj, než se pustí, aby si udělal dva bazény a zastavil se na stejném místě. "Až budeš chtít, tak můžeme." houkne na Davida zrovna plavajícího k němu a zazubí se. Tohle možná bude hodně zajímavé.

"Můžeme." přikývne. "Tak kolik? Dva tři bazény, nebo dáváš víc?" zeptá se zvědavě. Připlave až k Míšovi. "A kdo bude startovat, aby to bylo spravedlivé?"

"Dáme rovnou pět, ať máš šanci mě porazit." zazubí se. Ale z toho, co stihl okoukat, si nemyslí, že by měl nějakou výraznou šanci na úspěch. "Klidně to odstartuj ty, ale jestli zjistím, že jsi mě nechal vyhrát, tak si mě nepřej." pohrozí mu naoko prstem.

"Nevyhraješ. Já jsem šíleně soutěživý typ. I kdybych měl duši vypustit, tak tě vyhrát nenechám." zavrtí se smíchem hlavou. "Ale abys neřekl, startuj ty. Přece jen to poskytuje drobnou výhodu."

Pokrčí s úsměvem rameny než se připraví. "Takže jsi připravený k pěti bazénům? Abychom se tu zase sešli..." zazubí se. "A žádné podvádění. Dáme si to volným stylem. No... řekl bych, že na tři vyrazíme. Jedna... dva... tři." pustí se můstku a v pravidelném tempu svých rukou se pustí do zdolávání bazénů. Nevšímá si toho, kde se David nachází, protože by ho to zbytečně znervóznilo. V duchu si rozloží své síly, aby se nevyplivnul už na začátku.

***