Část osmá

Zasměje se tomu vyšplíchnutí, protože se budou potom zase dohadovat, kdo udělal na zemi potopu. Přitiskne se k Lexovým rtům. "Řekl bych na to jen jediné. Moc rád." přitáhne si ho blíž k sobě, jak jen to jde a jak to vana dovoluje. Jejich penisy se o sebe otřou.

Pousměje se. "Cítím, že jsi pro." zazubí se spokojeně. "Ještěže jsem plně připravený." V kapse kalhot má náhodou zašitý jeden kondom. Našel ho pod skříňkou v obýváku, když ve spodní poličce něco hledal. Asi zapadl a zůstal tam od Vánoc. Celkem vtipná náhoda. Teď se bude hodit.

---

"Ano? Copak sis plánoval, hm?" pousměje se zvědavě. Rukama přejede přes záda na pozadí, na bříško a zakotví mezi klíny. Uchopí je oba dva do svých dlaní. Svými rty se přisaje kousek pod Lexovo klíční kostí, přesune se na bradavku, aby ji trochu potrápil.

"Vlastně nic. Našel jsem ho v obýváku. Asi pozůstatek Romanova dárku. Ale hodí se." vydechne vzrušeně. Dlaň pohladí Míšovy vlasy. "Jinak bych musel vylézat z vany a dojít do ložnice. Takhle se stačí natáhnout." Asi by mohl krabičku schovat i někde v koupelně. Rozhodně by to stálo za úvahu.

"No dobře... možná ti to budu věřit." uculí se. Jemně skousne podrážděnou bradavku a přesune se na druhou. Když se Lex usadí takhle na něj, hned k nim má lepší přístup. "V téhle fázi bych už tě asi nepustil." uculí se. "Já vím... musel bych." Pomalu přejíždí po obou délkách. "Měli bychom si poschovávat balíčky na všech místech, kde jsme se kdy milovali. Kdyby nás to zase napadlo a ty bys potom nemusel nikam chodit."

"Přesně na to jsem teď myslel." zazubí se spokojeně. "Nemuseli bychom se tak omezovat na ložnici nebo bych pak nemusel plně vzrušený běžet do ložnice. To se mi moc líbí. Hned zítra budeme schovávat kondomy po celém bytě." skloní se, aby Míšu políbil. "Tak moc po tobě toužím, hrozně mě vzrušuješ, Myšičko moje."

"Je fajn, že myslíme na stejně věci." pousměje se. "Hrozně moc tě chci, Lexi." šeptne vzrušeně do jeho ucha. Otře se tváří o tvář a vyhledá rty, aby je vtáhnul do hladového polibku. Rukou vyjede na šíji, přitáhne ještě blíž, jak jen to jde. "Jen bychom asi měli zavřít dveře... jestli tedy nechceme společnost." zamumlá pobaveně, když si všimne nedovřených dveří. Jeden nikdy neví, kdo by se k nim chtěl dobývat. "Jinak na to kašli." zasténá mu do rtů.

"Roman je v baru, ten domů nepřijde jen tak." zavrtí se spokojeně. "A jestli sem vleze Xitt, budeš si muset pořídit nového psa." zavrčí temně. Natáhne se přes okraj vany, aby dosáhl na kalhoty a v kapse vyhledal zmíněný kondom. Uloží ho na okraj vany. "Nebojíš se, že bychom se mohli třeba utopit?" zeptá se s úsměvem.

"Xitta se bát nemusíš." zavrtí hlavou. "Už jsme se jednou ve vaně milovali. Utopení se opravdu nebojím. Zase tolik vody tady taky není." líbne ho na čelist. Většinou se situovali rovnou do ložnice, aby všechno zůstalo za jejími dveřmi. Zase tolik příležitostí k experimentům neměli. Natáhne se k plastikovému obalu. "Jsem na tebe natěšený, připravený..." Obal povolí.

"A já na tebe." zavrní mu do ucha. "Už to nebudeme moc oddalovat, chci tě strašně moc." Dlaněmi se opře do Míšův hrudník. Mokrou dlaní pohladí tvář. Dalo mu hodně práce, aby se neprořekl ohledně Míšových narozenin. Proto ráno rychle vymizel z bytu, aby k tomu neměl příležitost.

Opře se pod tlakem Lexových dlaní o stěnu vany. "Ráno jsi zmizel jako pára nad hrncem." řekne trochu vyčítavě, ale nemyslí to vážně. Vtiskne do Lexových prstů rozbalený kondom. "Zdržovat se ti to asi ani nepodaří." řekne hravě do polibku, do kterého si ho k sobě přitáhne. "Nedovolím ti to. Mám dnes narozeniny, takže toho budu využívat."

"Musel jsem spěchat, promiň lásko." zavrní mu do ucha. "Pokud nechceš, abych zdržoval, pak bys měl radši ty." vtiskne mu kondom zpátky do ruky. "Pak bys měl pojištěno, že zdržovat nebudu ani omylem."

Zasměje se. Ale přijme ho zpátky. Skousne si dolní ret a začne soustředěně rolovat. Spíš si s ním hraje. "Jsem spokojený." přitaká. "Teď tě mám na chvilku pěkně ve své moci." uculí se.

"Ty mě máš v moci pořád." zavrní, jak Míšovy prsty kloužou po jeho vzrušení. "Bože, tak moc tě chci." zamručí zničeně. "Hned teď."

"Nemusím tě přeci prosit, abys to udělal? Vezmi si mě..." propustí ho, ale zbytek je na Lexovi, stále ještě na něm sedí. Rukama se přesune na hrudník, potřebuje se ho stále dotýkat. O to víc je raději, když se k němu Lex pevně tiskne.

Opatrně Míšu trošku pošoupne výš, aby se vešel mezi jeho nohy. Políbí pupík a dlaní sklouzne až do slabin, aby si usnadnil přístup k Míšovu tělu. Přitiskne se k němu a vyhledá rty. Prudce se na ně přisaje a zatlačí proti vstupu do Míšova těla. Už nějakou dobu v takovém rozpoložení přeskakují nějaké přípravy. Míšovo tělo už je na Lexe tak zvyklé, že přípravy jsou spíš mučení než aby pomáhaly. O to víc si je pak užívají v klidu v posteli. Dneska to ale moc klidné není. Včerejší noc byli oba tak unavení, že se k sobě jen přitulili a skoro hned usnuli.

Lehce sebou trhne, když se Lex začne tlačit do jeho těla. Jakákoliv bolest je však zažehnána, protože se na ni nemůže soustředit, jak ho Lex dravě líbá. Je plně zaměstnaný něčím jiným. Něčím o dost příjemnějším než nějaké známky nepohodlí.

Voda šplouchající kolem jejich těl je celkem příjemná. Krásně ochlazuje rozpálená těla. Na chvilku propustí Míšovy rty, aby sjel jazykem po jeho krku a usídlil se na Míšově citlivém místečku. Rád ho poslouchá, když sténá rozkoší.

Sevře prsty kolem Lexových paží. "Nemuč mě..." zasténá. Tohle se opravdu bez sténání vydržet nedá. Hlasitý projev je jakýmsi malým únikem od toho. Je mu to jedno. Jsou doma přeci sami. Zakloní hlavu, aby měl Lex se svým jazykem lepší přístup.

"Ne, nebudu..." zašeptá do horké kůže a boky se natiskne na Míšovo tělo, aby mu byl co nejblíž. Dostane se tak hlouběji do jeho těla. Což ho donutí zasténat. Jak tohle miluje!

Zasténání, které se mu prodere z hrdla ho skoro zarazí svou intenzitou. Včera se nemilovali a dneska se jim to nastřádalo. Jeho vzrušení je tisknuto mezi jejich těly a o to větší tepání v něm pociťoval. Lexovo sténání je pro něj jako hudba pro uši. Rukama si ho za pozadí přitiskne co nejblíž to jde, i když hlouběji ho už asi nedostane.

Vydechne a prudce nabere vzduch do plic. Míšovy dlaně na jeho hýždích jsou dostatečně výmluvné. Vsune dlaně pod Míšova záda. I když je to dost náročné provádět tady, přizdvihne si ho, aby se dostal hlouběji.

Překvapeně vydechne pod tímhle pohybem. Naplnění, kterého se mu dostane, je dokonalé. Zavzdychá, jak se díky tomu jeho penis otře o Lexův podbřišek. "Nevy..." nestačí doříct. Ochromí ho prudké vyvrcholení. Rukou vyjede nahoru, přitáhne si k sobě Lexovu hlavu. Hladově políbí nateklé rty. Přetrvávající naplnění a pulzování mezi stehny ho připravuje o jakékoliv pohyby a slova navíc.

"Miluju tě." zachraptí, pohyby jeho bokou jsou rychlejší a prudší. Teď už to nejde zastavit. Znovu se přisaje k Míšovým rtům a prudce vyvrcholí v jeho těle.

Chvění ochromí jeho tělo. Bez možnosti to utlumit se přitiskne k Lexově ochabujícímu tělu. Zavře oči a vychutná si tu chvilku. "Miluju tě." zašeptá do jeho vlasů. Vtiskne do nich letmý polibek. Přejede přes ně dlaní. A druhou, kterou ho stále tiskne kolem pasu, ho pevně obejme.

Vtiskne obličej do ohbí Míšova krku a těžce vydechne. "Ty mě jednou zničíš." pousměje se. Přitiskne se k Míšovi a na chvíli si dovolí odpočívat.

"Já tebe?" uchechtne se unaveně. "Zcela nemožné. To ty mě. Podívej se, co se mnou děláš." poukáže na fakt, jak moc dobře na něj i po roce reaguje bez větší stimulace. Ruce se rozběhnou po zádech v jakémsi malování nesmyslných ornamentů.

"Promiň, ale kdo je tu starší." pousměje se. "Musíš dávat pozor, aby sis mě nerozbil." prsty se otřou o Míšovu hruď. "Co se trošku opláchnout a já ti půjdu udělat tu kávu a ten salát. Jestli mi chceš pomoct, mohl bys mi třeba nakrájet zeleninu."

"Já už jsem taky zase o rok starší. S tím nic neuděláme. Budu si tě hýčkat a kdyby bylo potřeba, promažu vrzající kolečka, aby ses mi nerozbil." pohladí ho něžně po tváři. "A pomůžu ti moc rád, jen mi budeš asi muset pomoct ven, jsem totálně vyždímaný." Ruce se stále chvějí a nejinak na tom jsou i jeho vnitřnosti, které se stále kroutí prožitým vyvrcholením.

Natáhne se, aby Míšovi vtiskl mlaskavý polibek. "Pomůžu." pousměje se. "Tak za minutku, za dvě." pousměje se. Sám si přijde ještě nějak zmožený.

"Skvělé." ruce bloudící na zádech vyjedou na ramena. "Kdy se chystáš jít do toho baru?" optá se. Je na vážkách jestli se má přidat a zajít na jeden koktejl od Kamila nebo se má raději zachumlat do peřiny a spát. Jenže... kdo by chtěl prospat svoje narozeniny, že?

"Asi tak za hodinku. Až se vzpamatuju a taky se chci navečeřet. S tebou." pousměje se. "Doprovodíš mě?" zeptá se a mazlivě se otře tváří o Míšův krk. Dneska je čerstvě oholen.

"Ještě si to rozmyslím. Nejspíš podle toho, jak moc mě nabudí to kafe a večeře. Úplně mě vyždímali. A ještě to horko do toho..." pousměje se. "Jo... chtěl jsem ti říct, že jsem si na tvoje jméno nechal před několika týdny poslat jeden balík. Sem. Ale nemám nejmenší tušení, kdy přijde, ale čekám ho každým dnem, tak se kdyžtak nediv, kdyby sis rozbalil obří překvapení a zjistil, že to není pro tebe." uchechtne se. To by asi nebylo moc milé.

"A copak sis objednal?" zeptá se zvědavě. "Obří překvapení, to mě zajímá." Pomalu se narovná a vyklouzne už ochablý z Míšova těla. "Dobře, žes mi to řekl. Asi bych vypadal dost překvapeně."

"Myslím, že by ti došlo, že to není nic pro tebe. Ale bude to nový vozík. Rodiče se ptali, co chci k narozeninám... To jsem sice odmítl, ale to je jedno. Je to sportovnější typ než tenhle, který mám. Dělaný na míru. Proto je čekací doba trochu delší. A s tímhle budu muset do servisu. Ta Afrika mu dala zabrat." pousměje se. Měl radost, když si ho objednával. "A nechtěl jsem to posílat domů k rodičům, když ho můžu dostat rovnou sem a ihned ho poskládat. Nevadí ti to, viď?" trochu pozdě, ale zeptal se.

"Vůbec ne." zavrtí hlavou. "To by mi asi došlo, že to přišlo tobě." pousměje se. "Ta Afrika byla dost drsná. Divím se, že se ti ještě nerozpadl. Sportovnější typ znamená copak?" zeptá se zvědavě.

"Že na něm budu moct dělat blbosti." zasměje se. "Je lehčí, má lepší kola, která jsou trochu zkosená, než u klasického. Je to kvůli stabilitě. A jeho konstrukce je taky trošku jiná, ale v podstatě to není nic jiného. A jak už název vypovídá, dá se s ním i sportovat." pousměje se. "Já se taky divím, že ještě nevrže, ale už mi přijde, že se začíná zasekávat... a moje technické dovednosti v tomhle směru asi stačit nebudou."

"To neexistuje nějaký servis, kam by se dal poslat?" zeptá se. Pomalu se narovná. Měl by sebou hodit, jestli to chce stihnout. Jen ještě musí Míšu nenápadně vmanipulovat do toho, aby šel s ním. "Takže sportovat? To zní zajímavě." pousměje se. Natáhne se pro ručník, aby se trošku otřel, než se navlékne do oblečení. "To se moc těším, až přijde."

"Existuje, však ho tam taky pošlu, ale jiný nemám a do nemocnice si pro tu jejich erární hrůzu nepůjdu. Nevešel bych se ani do dveří. To už to s ním raději vydržím." pokrčí rameny. Zapne si sprchu, aby se v rychlosti opláchnul. "Ano, sportovat. Budeš valit bulvy, až tě budu prohánět na kurtu." vyplázne na něj hravě jazyk.

"Na kurtu? Opravdu?" zeptá se zvědavě. "Miláčku, to by se mi moc líbilo, kdybys byl se mnou i při takové aktivitě." otře se a natáhne se pro Míšu do vany. "Jsem moc rád."

"Už mě nebaví vás s Romanem pořád poslouchat, jak jste si dneska zahráli." usměje se omluvně. "Takže se vám vetřu i na kurt. Ale asi spíš budu potřebovat někoho sobě rovného, abyste se se mnou nenudili. Existují i takové kluby... Přemýšlel jsem nejdřív o kole, ale sportovní vozík se dá využít i normálně pro běžné použití, takže nebude problém s tím, že bych musel tahat dva a tak..."

"Uvidíme. Třeba nebudeme stačit my tobě." pousměje se. Vytáhne si Míšu do náručí. "S tebou bych se nedokázal nudit nikdy."

"Kdybys nepovídal." zakroutí pobaveně hlavou. Věří tomu, že to byla dobrá koupě. A vozík byl úplně nový model na trhu. Ten prodejce ho ujistil, že v zahraničí má jen samé dobré reference. A zkouška během jednoho pracovního dopoledne dopadla dobře. O to víc byl překvapený, když si mohl sám vybrat barevné kombinace. Většinou bylo základních pár barev, které byly pevně dané. "Ale bude to něco nového i pro mě. Rovnou jsem si objednal takové speciální pásky, které mi budou držet stehna. Kdybych chtěl padat." usměje se.

"Jsem na to moc zvědavý." pousměje se. Usadí Míšu na vozík. "Už mám docela hlad. Oblékneme se a já udělám ten salát. A tu kávu, na to nesmím zapomenout. Abys mi neusnul. Noc je ještě mladá a… sakra, já musím ještě do toho baru. Roman je tele a zítra by to jinak objednal blbě."

"Jsem na tom podobně. Za chvíli už hlady neuvidím... Budu moct jít s tebou? Nějak se mi tu teď nechce být sám." nahodí prosebný pohled a natáhne se po ručníku, který je mu nabízen.

Přikývne. "Ani by se mi nechtělo nechávat tě tu samotného. Můžeme se cestou zpátky pak ještě někde zastavit. Nějaká pozdní večeře?" zadívá se na něj. "Je mi jasné, že salát, byť je s masem, tak nezasytí na moc dlouho." Natáhne na sebe džíny. Tričko rovnou hodí do koše na prádlo. Vezme si pak na večer něco jiného.

"To zní jako dobrý nápad." pousměje se. "Mám si vzít na sebe něco extra?" raději se zeptá, protože je zvyklý chodit oblečený spořádaně tak, jak se na danou situaci hodí. Natáhne si prádlo a po menším praní s nohavicemi kalhot i je. Modrou kostkovanou sportovní košili s krátkým rukávem nechá rozepnutou.

"Obleč si, co je ti pohodlné. Kdo ví, kdy se vymotáme z toho baru. Na luxusní večeři tě vezmu jindy. Třeba někdy o víkendu. Abychom si to užili. Takhle by to byl akorát fofr. Přece jen, zítra je pracovní den. Uděláme si pak oslavu tvých narozenin o víkendu. Co říkáš?" měl by si pogratulovat, mlží kvalitně.

"Já luxusní večeři nepotřebuju, stačí mi, když uvaříš ty. Víš, že mám tvoje vaření rád." skloní malou poklonu. "Oslavu? Ani s žádnou nepočítám. Nemusíš si dělat starosti." vtiskne polibek na odhalené břicho a oddálí se. "Tak pojďme na to. Mluvíme o jídlu a já mám ještě větší hlad."

***