Část dvanáctá

Telefon od doručovací agentury rozhodně nečekal tak brzy, ale díky tomu, že byl už doma, to bylo mnohem jednodušší. Lexova byla jen adresa, ve zbytku už se jednalo o jeho osobu. S úsměvem zabzučel tomu poslovi dobrých zpráv, který mu nesl ten skvělý nový dárek. Ten maník z firmy mu pomohl s jeho sestavením, aby se na něj mohl rovnou usadit a vyzkoušet si ho, kdyby byl někde nějaký problém. Nový vozík byl dokonalý. Stříbrno-černá kombinace s červeným šitím ho naprosto uchvátila. Výztuha na sezení příjemně měkoučká a speciální popruhy, které se daly kdykoliv odepnout. Byl to sice sportovní vozík, ale působil tak elegantním dojmem, když se prohlížel v zrcadle. Otáčel se na něm stále dokola, jak zkoušel nové pozice, které s tímhle moderním výmyslem půjdou dělat. Nerozhodil ho ani fakt, že se jednou docela hlučně vyklopil na zem. S obavou se rozhlédne prázdným bytem, ale šťastný úsměv se nedá setřást z tváře. Měli se s Lexem sejít až v baru, takže bouli, která se mu dělala na hlavě si jen prsty zamáčkne. Xitta měl uklidněného hned. S vozíkem zářícím novotou se vydá do baru. Lex byl autem a tak se rozhodl jet po svých nových kolech, protože nepochyboval o tom, že ho jeho budoucí manžel vezme nazpět sebou. Jeho jediný prstýnek, ze kterého nemohl odtrhnout pohled, už nedopadal na kovovou obruč, ale zabořoval se do měkkého pogumování, které mělo přidat snazší ovládání. Dojde mu, jak moc dokonale nyní nový vozík pracuje. Doslova s větrem ve vlasech se dopachtí k baru, kde to začíná žít. Parkoviště je plné a před budovou se dělají chumly příchozích lidí. S úsměvem na ně kývne a pozdraví. Všichni už ho tady snad znají víc než on sám sebe. Projede otevřenými dveřmi do útrob baru.

Od brzkého odpoledne poletuje po baru s Romanem a společně se připravují na večerní nával. Striptér, kterého Lex pozval, je v téhle komunitě poměrně dost proslavený, takže Lex předpokládal, že v baru bude hlava na hlavě. Ani se moc nespletl. Brzy se začal hrnout poměrně veliký dav zvědavců. Roman byl nervózní z takového počtu lidí a neustále rázoval sem a tam a milionkrát kontroloval všechno, co kontrolovat šlo. Lex i Martin si ho s gustem dobírali. Martin nadšeně přikývl na účast na téhle akci, protože ho velmi zaujala myšlenka nafocení mužských aktů. A Dave, kterého Lex znal velmi dobře, nebyl proti, aby si ho Martin při práci nafotil.

---

S širokým úsměvem na tváři se protlačí davem, který ho velmi ochotně pouští k baru, kde zahlédl nejen Lexe, ale i Romana s Martinem a nějakého neznámého. Po bližším prozkoumání zjistí, že tohohle člověka nedokáže nikam zařadit. Ještě ho v baru neviděl, ale vypadalo to, že všichni se více méně dobře znají. Určitě s Lexem. "Ahoj. Už jsem konečně tady, jen jsem se trochu zdržel..." rukou přejede po Lexově pasu, aby si upoutal trochu jeho pozornosti. Viděli se naposledy ráno u snídaně. Svojí na půl rozepnutou košili si jen poupraví. Dnes bude dost těžké zkazit mu náladu. "Je tady vážně moc lidí. Je zajímavé, jak jsou všichni zvědaví na jedno nahé tělo." uculí se.

"Ahoj." pousměje se Martin. "Opustím vás, musím si ještě připravit pár věcí na focení."

Lex se pousměje a skloní se k Míšovi, aby si vyžádal polibek. "Ahoj. Jdeš akorát, ještě je čas." Sjede pohledem na vozík a pousměje se. "Už přišel? Vypadá zajímavě." prohlédne si vozík a pousměje se. "Tohle je David. Mám pocit, že se ještě neznáte. Davide, tohle je Míša."

"Ahoj." natáhne k němu David ruku. "Rád tě poznávám. O Lexově příteli se dost povídá. Jsem rád, že mám možnost potkat se s tebou takhle zblízka."

S radostí přijme polibek na uvítanou. Už začínal pociťovat známky abstinence. Jeho úsměv se ještě rozšíří. "Přišel nečekaně brzy, ale jsem za něj rád. Je skvělý. A ten starý po té Africe opravdu nutně potřeboval pauzu." Otočí se čelem k tomu neznámému. "Ahoj. Taky tě rád poznávám." natáhne svou ruku a lehkým stiskem přijme tu Davidovo. "Nevěděl jsem, že se ze mě stala celebrita a že se o mně tak povídá." zakroutí s úsměvem hlavou.

"Musíš mi pak ukázat, jak moc skvělý je." pousměje se Lex spokojeně. "David přehání. Dost. Přitom by měl být spíš pravdomluvný."

Jmenovaný se zasměje. Odhalí tak řadu dokonale bílých zubů. "Lexi, neprovokuj. Víš, že to vždycky špatně skončí. Pro tebe. Není pravda, že bys byl až taková celebrita. Spíš s jednou chodíš. To víš, každý je zvědavý na to, koho si náš ledový princ nabrnknul. Včetně mě. A já jsem velmi zvědavý člověk."

"Ledový princ?" zeptá se se zájmem a pohlédne zvědavě na Lexe. Čím si mohl zasloužit takovou přezdívku? "Mně tedy moc ledový nepřijde." zazubí se. Potom shlédne zpátky na Davida. Přejede ho zkoumavým pohledem. Něco mu na jeho postoji nesedí. Je takový... uměle strnulý. Uculí se sám pro sebe. Že by to byla ta třešnička dnešního večera?

"Dobrá. Doplním se. Velmi vášnivý ledový princ." pousměje se. "Lex je velmi zajímavý člověk. Neuvěřitelně mě baví ho sledovat. Jeho a jeho známosti." zvedne pohled k Lexovi. "Pardon, asi bych to neměl říkat, když stojíš hned vedle. Ale nedalo mi to."

Lex mávne rukou. "Ty stejně řekneš všechno, co chceš. Bez ohledu na ostatní."

"Vím, že je Lex zajímavým objektem na pozorování." uculí se. "Ale asi by sis to sledování měl pořádně užít. Řekl bych, že k pestrému obsazení jiných partnerů vedle Lexe už jen tak nedojde." zazubí se. Majetnicky omotá svou ruku kolem Lexova pasu a upře na něj s úsměvem svůj pohled. Políbil by ho, kdyby ho měl blíž. Prsty pohladí jeho bok. "Za chvíli se vrátím. Půjdu si vystát frontu ke Kamilovi. Musí mi namíchat ten skvělý koktejl. Nedávno říkal, že zase testuje něco nového. Tak budu třeba pokusným králíkem." pousměje se.

"Ale nepovídej." pousměje se David a zadívá se na Lexe. "To mi budeš muset vysvětlit. A počítej s tím, že to pro mě bude těžké zklamání."

Lex zavrtí hlavou. "Myslím, že ty máš své těžké zklamání někde úplně jinde. Ale klidně zklamaný buď. Já už jsem opravdu těžce zadaný." nakloní se k Míšovi. "Předběhni je, Kamil má nakázáno dávat ti vždy přednost. A jestli tě otráví, osobně ho zaškrtím."

"Dobře. Budu si hrát na gaunera a všechny předběhnu." zavrtí pobaveně hlavou a vydá se za Kamilem, který má zatím plné ruce práce, ale jak vidno, ještě to není ten největší nával. "Ahoj Kamile. Až budeš mít chvilku, prosím jeden nealko koktejl a Lex vzkazuje, že pokud mě otrávíš, bude vražda." zazubí se. Objede si bar z boku, aby na Kamila líp viděl a nemusel se přesouvat na stoličku. Pohledem však zakotví na dvojici, kterou právě opustil.

"Ahoj. Vydrž minutku, hned jsem u tebe." houkne na něj Kamil, než se znovu otočí k baru a vyslechne si další objednávku.

Lex sleduje Míšu pohledem a nepřítomně se usmívá. David jeho pohled sleduje a vrtí se smíchem hlavu. Položí Lexovi ruku na rameno, aby ho donutil věnovat pozornost jeho osobě. Lex se na něj otočí. Chvíli spolu mluví, než Lex přikývne a kývne ke kanceláři. David se zazubí, mrkne na Lexe a zmizí za dveřmi kanclu.

"Můžu tu vedle tebe na chvilku zakotvit?" zeptá se Martin a vyhoupne se na stoličku vedle Míši. "Už jsem se lekl, že jsem nechal optiku v druhý tašce. Fuj, to byl šok. Co ty? Culíš se jako sluníčko na hnůj. Byla zajímavá noc?"

Přesune svou pozornost z Lexe na příchozího Martina. "Rozumím tvému strachu, ale určitě bys to ještě stihl." mrkne na něj. Zakroutí hlavou, vadí mu tahle výšková vzdálenost, takže se přesune na poslední volnou židli, kterou zatarasil. "Takhle je to lepší... Hnůj tady nikde nevidím. A ano, noc byla rozhodně zajímavá." Zazubí se. Prsty se dotknou pavouka na řetízku, který vyniká z rozepnuté košile. Pořád se ujišťuje, že ho stále má.

"Jo, já měl taky zajímavou noc." ušklíbne se. "Kuba to nějak přehnal s jídlem. Nebo jestli něco snědl špatného... No, celou noc jsem u něj seděl s kyblíkem a kontroloval, jestli je v pohodě. Blil jak Amina. Tak si musel dneska Davea odpustit. Radši jsem ho nechal doma. Je na suchém rohlíku, tak je taky pořádně protivnej. Ale zdá se, že je mu líp. Jak přestal skuhrat a nadává, je to známka zlepšení." postěžuje si. "Tak jen doufám, že vy dva jste se měli líp."

"To mě mrzí. Nebylo to třeba i ze sluníčka? Je konec září a pořád má sílu. To vedro už je celkem úmorný... Ale jestli nadává, tak to už mu asi vážně bude líp." pousměje se. "No... my dva jsme se oproti vám měli skvěle." zazubí se. "Ale nevím jestli to můžu prozradit, nějak jsme se o tom s Lexem v tomhle směru nebavili." vyhledá pohledem v davu svého přítele a pousměje se. Zřejmě to vadit nebude. Maximálně ho bude muset vrátit. Položí před Martina na bar ruku, na které má prsten a významně se na něj zahledí. Pochopí?

Chvíli nechápavě těká pohledem z Míši na prsten a zpátky. "Počkej, počkej. To mi jen ukazuješ nějaký dárek, nebo... neboooo?" významně povytáhne obočí a zabrouká kus svatebního pochodu.

Pokývá souhlasně hlavou. "Půjdete nám za družičky?" zazubí se šťastně. Pořád je to moc čerstvé, aby to mohl jen tak přejít. "Ale slibuji, že nebudete muset mít růžové šatičky s krajkou." Trochu nejistě se zavrtí. Neměl se raději Lexe dřív zeptat? "A jestli mě bude chtít Lex zakousnout, protože vám to chtěl říct sám, tak mě budeš muset bránit. Nebo dělej, že nic nevíš." zazubí se.

"Panebože, to je naprosto úžasná zpráva." vrhne se k Míšovi, aby ho objal. Málem přitom slítnou oba, což Martina příšerně pobaví. "Jej, promiň. Já jsem děsnej kůň. Ale je to skvělá zpráva. Kuba z toho bude hotovej. Kdo to už všechno ví? A už máte termín? A kde to bude? Hele, ale jestli si objednáte jiného fotografa, než mě, budu těžce uražený!" vychrlí na něj.

Rozesměje se, když ho Martin málem stáhne k zemi, ale nakonec to oba ustojí se smíchem. "Víš to zatím jen ty, kromě nás dvou. Nebyl čas ještě pořádně plánovat, Martine. Lex mě požádal teprve dnes v noci." zakroutí pobaveně hlavou. Takovou reakci rozhodně nečekal. "Myslím, že s jiným dvorním fotografem než s tebou ani počítat nebudeme." ujistí ho. V tomhle je Martin prostě třída.

"No, já to dál troubit nebudu. Tohle je vaše věc a vy si musíte užít ty překvapený ksichty. Ale vyhrazuju si to, že budu přitom, až to řeknete Kubovi. Vážně bych ho chtěl vidět. A Romana. A Vojtu... jéééé, to bude drsný." rozesměje se na novo, i když se už předtím docela zklidnil. "Hele, a prozradíš mi, jak to požádání probíhalo? Víš, třeba kvůli inspiraci... do budoucna."

"Když budeš mít u toho foťák, tak si myslím, že bychom tě mohli přizvat. Takové soukromé album s šokovanými obličeji jen tak mít nebudeme." zazubí se podle. "Mám ti prozradit, jak to probíhalo?" uculí se. Skousne si na okamžik ret. "Vůbec nic takového jsem nečekal. Lex mě vyhnal do sprchy a mezitím připravil ložnici... víno, růže, svíčky..." zasní se. Na to jen tak nezapomene. "Byl jsem v šoku. Ale v moc příjemném šoku." řekne popravdě. Rozhlédne se davem lidí, kdepak ho má?

"Až takhle? Co ty s tím naším Lexem provádíš?" rozesměje se. "Já vždycky věděl, že je těžký romantik. Jen se nikdy neměl tendence projevovat. Ale milenec to byl vždycky prvotřídní. Je vidět, že teď už našel, co hledal. Hele, gratuluju. Jestli jsi mu řekl ano a nebylo to tím šokem, tak kdyby se cukal, pomůžu ti ho na ten úřad dovléct."

"Já? Já s ním ale vážně nic neprovádím. Proč to všichni chcete házet na mě?" zavrtí pobaveně hlavou. Potom pokrčí rameny. Pousměje se. Na tváři se objeví zasněný výraz. "Myslím, že my oba jsme našli to, co jsme hledali. Nejsem si jistý jestli by to Lex za normálních okolností udělal, kdyby si nebyl jistý, takže takovou pomoc potřebovat nebudu." zasměje se. "Když se na to tak dívám, tak je to strašná čest, že se takové pocty dostalo zrovna mně." Jeho momentální štěstí by se nedalo ani změřit.

Pokrčí rameny. "Hlavní co vidím je to, že jste oba neuvěřitelně šťastní, takže ať už je to jakkoliv, je to super." vytáhne foťák a jen tak cvičně párkrát vyfotí davy v baru. "Musím to Kubovi nafotit, jinak mě uškrtí. Přece jen, Dave je špička. Roman je z takové akce na mrtvici. A strašně ho prudí, že je Lex děsivě v pohodě. Měl bych se po něm jít podívat."