Část devátá

Vydržel, až dokud si Lex nenacouval na parkovací místo a začal se z něj soukat. Vozík mu byl přistaven téměř okamžitě. "Děkuji." pokývá na něj s úsměvem a přesune se. Nakonec si tu kostkovanou košili nechal, jen k ní připojil sportovní sáčko. Byť přes den bylo vedro, po setmění se dělala vlezlá zima. Pro jistotu si zabalil do batohu i mikinu. Znal sebe a svoje zimnicové stavy. "Není tady nějak prázdno? Vím, že je všední den, ale i tak tady bývá plněji. Myslím." Poznamená na poloprázdné parkoviště.

---

"Mně to nepřijde. Zítra je pracovní den, v týdnu to bývá vždycky slabší." pokrčí rameny. "Ne každý taky jezdí autem, když chce pít." pousměje se. "Tak pojď, ať to můžu s Romanem vyřešit a můžeme si vlézt spolu do postýlky."

"Do postýlky tě dostanu rád." uculí se. "Já vím, ale stejně mi to přijde nějaké moc prázdné. I v týdnu tu bývá víc aut." pokrčí rameny. Holt se jim asi jen nechtělo. Není důvod se tím nějak zabývat, když to neřeší ani Lex. Zamíří za ním do mírného stoupání.

"Někdy není návštěvnost moc velká. Záleží na spoustě faktorů. A navíc, zítra má být striptýz, takže tu bude narváno." pousměje se. "Všichni se asi šetří na zítřek." vezme za kliku a otočí se na Míšu. "Snad to s Romanem vyřídím rychle, rád bych tě dneska v posteli rozmazloval."

"Striptýz? A já o tom nevím?" zatváří se překvapeně. "Uděláš mi snad soukromý, jen pro mě?" uculí se. "Tak šup šup a nezdržuj, abychom tedy mohli rychle zpátky." popožene ho se smíchem.

"Říkal jsem si, že ti o něm povím až zítra. Jestli nebudeš moc unavený... a moc rád ti předvedu soukromý." otevře dveře a podrží je, aby mohl Míša projet. Jakmile je uvnitř, tak se odevšud ozve hlasité. "Překvapeníííííííííí!"

Strne, jak se lekne. Přišlo mu divné, že se neozývá ona klasická hudba v pár decibelech navíc, ale nějak tomu nepřikláněl pozornost, protože ho zcela zaujala myšlenka na soukromý striptýz. Zastaví se na místě a zmateně zatěká pohledem po přítomných.

"Promiň, lásko. Chtěli jsme tě opravdu překvapit." položí mu Lex dlaně na ramena. "Zlobíš se na nás moc?" jemně je stiskne.

Šokovaně zavrtí hlavou. Ohlédne se na Lexe. "To ty?" A to si myslel, že ze sebe nic nedostane, jak se lekl. Ještě mu pořád buší srdce od leknutí. "Takhle mě děsit. Chceš mi uhnat infarkt?"

"Promiň." pousměje se provinile. "Mělo to být překvapení, ne tvá smrt." sehne se. "Jestli chceš pryč, tak to pochopím. Otočíme se a zmizíme." zašeptá jen k němu.

"Málem to moje smrt byla. Takhle na mě křičet překvapení." zakroutí hlavou. "To už je trochu pozdě, nemyslíš? Teď už by nás asi nikam nepustili." Pousměje se.

"To asi ne." pousměje se. "Ale přísahám, že ti to leknutí vynahradím stonásobně. A teď si užij svoji oslavu. Miluju tě, Míšo." pousměje se a odtáhne se, aby se s ním mohli přivítat hosté a jeho přátelé.

"To tedy budeš muset." uculí se spiklenecky k Lexovi a ohlédne se na všechny přítomné. Přiblíží se k nim, aby na sebe nekoukali přes celý bar. "Mami? Tati?" řekne překvapeně, když je spatří mezi přítomnými. "Vy taky?"

Oba se na něj s úsměvem podívají. "My jsme byli jen pozvaní. Máš kolem sebe skvělé lidi. Tak šťastné narozeniny. Tady máš od nás malý dárek." položí mu do klína pečlivě zabalenou krabici do ozdobného papíru.

"Jasně... malý. Každý má jiné měřítko." zazubí se. "Děkuju." Nechá si vtisknout na tvář polibek od mamky.

"Nemusel jsi..." otočí se s úsměvem na Lexe. "Ale děkuju, že jste tady." řekne k přítomným s úsměvem. Je stále ještě šokovaný, takže asi nemá tu správnou reakci, jakou by měl být, ale snaží se to překonat.

Poplácá Míšu po rameni, pousměje se a přejde k baru za Romanem, aby Míšovi nepřekážel. Usmívá se. Je rád, že překvapení vyšlo, i když má trošku výčitky z toho, jak je Míša mimo. Asi za to ještě krutě zaplatí. Úsměv se více roztáhne. Bude to jistě stát za to.

S úsměvem přijme gratulanty a bez řečí nechá Martina, aby si pořídil fotek, kolik jen se mu chce. Chybělo už jen pár gratulantů a Lex... S úsměvem se otočí směrem, kde svého přítele najde. Jenže to leknutí s ním stále trochu mává. Tohle mu nedaruje. Až se vzpamatuje. Zábava byla soustředěná kolem baru tak, že se spolu bavili všichni, kteří na sebe viděli. Nečekal, že by se kvůli jeho narozeninám mělo sejít tolik lidí. Dosud nerozbalené dárky byly vyskládané na jednom stole, jak je tam odkládal během toho, co je přijímal. Všichni naštěstí asi pochopili, že opravdu nemůže pít nic tvrdého, takže se tam hromadily hlavně lahve s vínem. A dárky plánoval otevřít o něco později. Potřeboval vydýchat to leknutí a na to nebyl lepší lék, než Kamilův nealko drink, který zrovna upíjel. Rodiče je opustili před malou chvílí s tím, že nebudou kazit mládeži zábavu. A bylo celkem překvapující, že kluci se oslavy zhostili s plnou parádou a někteří pili snad i za něj.

Lex nechal gratulantům dost prostoru. Uklidil se ke klukům na bar, kde se zábava poměrně dobře rozjela. Roman s Kubou už byli docela slušně načnutí. Kamil se bavil tím, že jim podstrkával nealko s tím, že je to alko. Kluci nepoznali už vůbec nic. Lex se v klidu bavil s Martinem, který občas pozvedl foťák, aby zdokumentoval gratulanty či kluky, kteří začínali pomalu, ale jistě blbnout. Občas zavadil pohledem o Míšu a pousmál. On sám mu hodlal popřát až doma. Až budou sami. Roman stejně vypadal, že bude nocovat v baru s ještě několika odpadlíky.

Pohledem zkontroloval nenápadně hodiny, aby se ujistil, že tu nejsou moc krátkou dobu. Omluví se u osazenstva stolu, kde to opravdu žije a přesune se na vozík. Přejede k Lexovi, shodí nohy ze stupaček a zapřený o jeho stoličku se vyhoupne nahoru do stoje. Doslova se mu nalepí na záda. Ale po cvičeních a rehabilitacích si byl takhle na nohách mnohem jistější než kdysi. "Bavíte se?" opře si hlavu o jeho rameno a mazlivě se otře o krk.

"Teď jsem se ale vážně leknul." pousměje se Lex. Natočí hlavu, aby vtiskl polibek na Míšovu tvář. "Bavíme se. A co ty? Líbí se ti tvoje oslava?" Zeptá se. Natáhne ruku dozadu a položí ji na Míšova bedra. "Nechceš si radši sednout?" zeptá se s mírnými obavami.

"Nebyl to účel, ale... určitě ses nelekl tak jako já na začátku." pousměje se. "Promiň." vtiskne mu omluvný polibek. "Je to tu dobré, ale... nemohl bych si tě uloupit jen pro sebe?" pošeptá mu do ucha se spikleneckým úsměvem. Potom pomalu sklouzne zpátky na vozík. "Už sedím."

"Čekám jen na to." pousměje se. "Všichni počítali s tím, že to nebude na dlouho. A..." sjede pohledem po těch, kteří tu ještě zůstali. "No, zdá se, že se dobře zabaví i bez nás, pokud už chceš jít domů."

Souhlasně s úsměvem přikývne. Otočí hlavu na Martina, se kterým se Lex celý večer bavil. "Nebude ti vadit, když ti ho ukradnu, že ne?" řekne omluvně, ale vůbec ho to nějak nemrzí. Musí ještě Lexovi vynadat za to překvapení, které mu připravil. Velmi příjemně vynadat.

Martin se usměje. "Nějak se s tím popasuju. Hlavně na něj nebuď moc zlý. Myslel to určitě dobře." sjede pohledem na Kubu, který právě objímá Romana kolem krku a slibuje mu, že mu pofouká bebínko. "Ehm, asi je půjdu trošku krotit, než dojde na nevěru a přechod od hetero k homo." zazubí se. "Užijte si noc."

"Neboj, budu jemnej. To bys jinak asi měl... foukání bebínka by se ti asi nelíbilo. Stejně jako mně." Pobaveně se od nich odvrátí zpátky na Lexe. Natočí hlavu na stranu a prohlédne si ho. "Půjdeme?"

Přikývne a vstane z barové stoličky. "Půjdeme. Jen ještě okamžik. Kamile?" přivolá si barmanovu pozornost. "Máš to tu na povel, ano? Roman bude asi dost neschopný, takže to tu pak prosímtě zamkni. A zítra si vezmi volno, ať se z toho trošku vzpamatuješ." když se mu dostane kladné odpovědi, pousměje se. "Tak jak moc špatné to pro mě teď je?" zeptá se klidně.

Hraně se zamyslí. "Noooo... řekl bych, že hodně špatné." uculí se. "Ale možná tě budu šetřit. Protože ty mi to vždycky dvojnásobně oplatíš."

"Správný přístup." mávne na pár lidí, aby se s nimi rozloučil. Stejně je zas uvidí brzy. "Ještě jsem ti nepopřál k narozeninám já. Měl bys počkat s mučením, než ti dám dárek i já." pousměje se. "Chceš si ty dárky vzít s sebou hned, nebo se pro ně zastavíme až zítra?"

***