Část desátá

Přitisknul se k nahému tělu a spokojeně zavřel oči. S rukou přehozenou přes pas se tisknul opravdu pevně. Mučení mu zase nevyšlo tak, jak by očekával a spíš se to zvrhlo na mučení jeho osoby. Přesně jak předpokládal hned v druhé verzi svých plánů. Vtiskne polibek na hrudník a vysune se ještě víc. Spíš se na Lexe rozplácne. Uvězní jeho rty do polibku.

Pohladí Míšu po vlasech. Dlaněmi v kroužcích přejíždí po jeho zádech a vychutnává si dotek na rozpálené kůži. "Ještě jsem ti ani nepopřál k narozeninám. Všechno nejlepší, lásko. Hodně zdraví, štěstí... lásky a sexu." pousměje se. "Abys to se mnou vydržel ještě aspoň šedesát let." vtiskne polibek na nos. "I když, to si přeji já. Abys se mnou zůstal napořád. Abych tě zlobil co nejmíň a abys se mnou byl pořád tak spokojený jako teď. To je celkem hezké přání."

---

Šťastně se usměje. "To je to nejhezčí přání, jaké jsem dnes mohl dostat. Ale hodně sexu mi přáli asi všichni." zazubí se. "Abych to vůbec vydržel, to velké množství... O spokojenosti s tebou snad nemusíme mluvit." zakroutí s úsměvem hlavou.

"Tak hodně sexu... doufám, že jen a jen se mnou. Nebo se snad mám začít krotit?" zeptá se pobaveně. Vtiskne polibek na Míšovy rty. "Miluju tě. Nejvíc na světě." pohladí láskyplně tvář.

"S takovou intenzitou, s jakou se postelovým hrátkám věnujeme, se vážně nemáš čeho obávat." zazubí se, ale potom zvážní. "Já nikoho jiného nechci. Ale hádal bych se... já tě totiž miluju víc. Nejvíc v celým vesmíru." přitiskne se svým čelem na Lexovo a s vážnou tváří se mu zahledí do očí.

Pousměje se. "Tak krásně se taková slova poslouchají. Kdyby mi před pár lety někdo řekl, že potkám někoho, do koho se dokážu takhle zbláznit, nejspíš bych se mu vysmál." prsty přejedou po Míšově tváři. "Tohle musel být osud. Jinak si to nedokážu vysvětlit."

Trochu se oddálí, aby se zapřel rukama vedle Lexovy hlavy. Ukradne si polibek ze rtů. "Asi nám to bylo souzené. Prožít to všechno, abychom se dostali až sem, ale teď když se na to dívám zpětně, vůbec toho nelituju. Protože kdyby se mi nestalo nic z toho, co se stalo, mohl jsem pracovat někde jinde a my dva bychom se ani nemuseli potkat... Vážně tě moc miluju. Chybíš mi, jen opustíš místnost, ve které jsem i já. To už něco znamená. A další věci... mohl bych jmenovat hotový román." usměje se. Prsty si hrají v krátkých vlasech.

"Hned román?" pousměje se. "Ani já ničeho nelituju. Nebýt Horsta, nikdy bych neutekl z Německa, nikdy bych se nemusel vrátit a nepotkal bych tebe. Možná... ale kdo ví." Natáhne se, aby vtiskl Míšovi další polibek. "Prostě nás to nakonec svedlo dohromady, takže je to úžasné. A běž si dát sprchu, děsně lepíš." zazubí se.

"Hele jo, ty drzoune." plácne ho hravě dlaní do ramene, ale pomalu se zvedne, aby se odkulil. "Kdo za to asi může, hm?" zakroutí nad tím hlavou. Ale kriticky se zahledí na svoje břicho. "Máš pravdu. Dám si sprchu. Přidáš se?" zamrká na něj s úsměvem a začne se soukat do sedu. "Tys mi zase dal." zavrtí hlavou, když se mu rozklepou ruce, ale s úsměvem to přejde. Tohle není vůbec špatná stížnost. Je až moc spokojený, než aby si stěžoval.

"Jen na chviličku." pousměje se. "Opláchnu se a zalezu si do postele. Dneska jsi mě nějak utahal, ty můj draku." vtiskne polibek na dračí hlavu a polechtá ji jazykem.

Vzdychne. "Myslel jsem, že jsi utahaný." pohladí ho po rameni. Usměje se. "Jdu do té sprchy nebo chceš jít první? Budeš určitě rychleji než já." pousměje se. Na hrátky ve vaně už dneska asi nemá sílu.

"To by bylo skvělé." pousměje se. "Budu tam jen chviličku." posadí se a Míšu políbí. "Děkuju. Pak se přitulíme a budeme hezky spinkat." zazubí se. Po té druhé várce šoku, co pro Míšu plánuje, si nemyslí, že by klidně spali.

"Tak běž. Já se zatím uklidním, přesunu a vyhrabu pyžamo. Doufám jen, že se mi přestanou ty ruce tak klepat, ať si nesednu vedle. Nerad bych narazil zadek." uculí se. Nebylo by to poprvé, ale teď by se mu takový úraz hodil opravdu nejmíň.

"Když tak zakřič a já tě přijdu zachránit." natáhne se ještě k Míšovi, aby mu dal pusu. "Klidně si tě odnesu jako princezničku až do vany." prsty pohladí bok. Vezme do dlaní Míšovy dlaně a vtiskne do každé polibek. "Víš, že si tě moc rád odnesu kamkoliv."

"Po té Africe už ti v tomhle opravdu věřím." pousměje se a políbí ho na čelo. "Ale já nejsem princeznička... něco mi chybí a něco přebývá. Jestli sis toho tedy nestačil všimnout... Tahle pohádka má totiž dva prince. A běž už nebo mi začne být zima. Trošku zdržuješ." zazubí se a začne ho vyhánět z postele.

"No, dobrá, dobrá. Chceš se mě zbavit, vidím ti to na očích." nechá se se smíchem vyhodit z postele. Zapluje do sprchy, aby rychle provedl očistu. S ručníkem kolem boků se po pár minutách vrátí do ložnice. "Já jsem hotov."

S úsměvem chce kolem něj projet, ale nakonec se zastaví a neodolá, aby se nedotknul vlhké pokožky. Přisaje se svými rty, aby se o chvíli později s potutelným úsměvem odtáhnul. "Takhle jsi opravdu moc sexy a neodolatelný. Mám z toho problémy." Poukáže na svoje probouzející se vzrušení. "Raději jdu, než se nám to zase zvrhne."

"Zabírá na to studená sprcha." sehne se k Míšovi, aby si vyžádal polibek na rty. "Pospíchej, ať se mám ke komu přitulit. Ano?"

"Dobře, dám si tedy jednu studenou." odtrhne se od něj, protože s takovou by se z ložnice nikdy nedostal. S úsměvem přejede chodbu. Nebojí se, že by natrefil na Romana. A pokud jo, on by si to asi stejně nepamatoval. Vleze si do vany a po důkladné očistě se natáhne pro ručník. Už aby byl zpátky v posteli.

Poslední překvapení dne. Pak už může být překvapený maximálně sám Lex. Jakmile Míša zmizí v koupelně, vytáhne zpod postele krabici, kde má uloženou sbírku svíček. Rozmístí je po ložnici a zapálí. To byla fáze jedna. Fáze dvě. Vytratí se tiše k Romanovi do pokoje, kde má schované růže. Sice je Míša muž, ale komu by neudělala radost taková kytka. Fáze tři. Proplíží se do kuchyně, aby otevřel růžové vínko, které má taktéž ulité stranou, aby o něm Míša nevěděl. Nalije dvě skleničky. Vrátí se do ložnice, aby je odložil na stolek. A konečně fáze čtyři. Z kapsy saka, které má přehozené přes židli, vytáhne sametovou krabičku. Nechal ten prstýnek vyrobit na zakázku. Nejspíš by se to obešlo i bez něj, ale rád by Míšovi dopřál všechno, co ke skutečnému sňatku patří. Je fuk, že je to registrace. Stejně je to jen formalita pro úřady. Budou manželé, ať už na to stát pohlíží jakkoliv. Několikrát zamyšleně protočí krabičku v prstech. A co když Míša vážně řekne ne? Nad tím ještě ani neuvažoval. Prostě myslel jen na to, jak ho požádá. Ale i kdyby ho odmítl, tak to bude znamenat jen to, že na takový krok ještě není připravený. Lex ví, že ho Míša miluje. Stejně jako on miluje jeho. Nervózně se usadí na okraj postele. Ať se v duchu uklidňuje, jak chce, stejně tu nervozitu neodkáže potlačit.

Natáhne si jen spací trenýrky, protože se stejně bude zbytek noci tisknout k Lexovi a to je lepší kůže na kůži. S úsměvem na sebe ještě koukne do zrcadla, aby zkrotil rozčepýřené vlasy. Místo do ložnice zamíří ještě do kuchyně, aby se napil a potom se vrátí k Lexovi. Otevře dveře. Nemyslel si, že zavíral? Snad Lex? Zůstane mezi dveřmi zaraženě zírat na tu výzdobu.

V těžkém zamyšlení si ani nevšiml, že už Míša je vysprchovaný. Teprve otevírání dveří ho probere z mírného tranzu. "Myšičko... překvapení." pousměje se. Najednou nějak neví, jak začít.

Poslepu nahmatá vypínač světla v chodbě a zhasne. Donutí se alespoň polknout, když za sebou zavírá dveře od ložnice. Svíčky? Zatěká po nich pohledem. Je opravdu hodně překvapený. Ve svitu svíček zahlédne květiny, které v ložnici určitě nebyly, když z ní odjížděl do koupelny. Zarazí se, když si chce rukama protřít oči, jestli se mu to nezdá. Skleničky s vínem na stole to nějak doplňují. "Lásko? Tohle je asi ten nejromantičtější dárek, který jsem kdy viděl." vydoluje ze sebe.

"Pojď sem ke mně prosím." natáhne k němu ruku. Pociťuje přítomnost nepříjemného knedlíku v krku. Zatracená nervozita. Krabička zatím odpočívá v druhé dlani, skryta před Míšových zrakem. "Já... to ještě není všechno." pousměje se lehce.

Poslušně přijede blíž, posadí se na postel a chytne Lexe za nabízenou ruku. "Cože?" rozhlédne se vyjukaně kolem sebe v očekávání, že na něj odněkud něco vyskočí. Lex taky nevypadá moc jistě, i když si to asi neuvědomuje. "Budu mít infarkt?" pokusí se o vtip, ale jeho pohled zatěká ke skříni s oblečením. Je to jediné místo, kde by se dalo něco ukrýt.

"Já doufám, že ne. Další zásah sanitářů v tomhle domě by byl asi už skandál." zasměje se. Nervozita z něj trošku opadne. "Víš, chtěl jsem ti znovu říct, jak moc tě miluju a vážím si toho, že jsi se mnou." jemně sevře jeho dlaň a vtiskne polibek do dlaně. "Vím, že náš vztah netrvá moc dlouho, ale já jsem si naprosto jistý, že dokáže ustát cokoliv. Věřím v tom sobě i tobě a taky věřím v náš vztah." pomaličku sklouzne z postele k Míšovým nohám. "Nikdy jsem to nedělal, tak prosím omluv poněkud nevytříbený projev..." zvedne pohled k Míšovým zeleným očím. "Bylo by mi neskutečnou ctí... byl bych neuvěřitelně šťastný, kdybys o tom byť jen chviličku uvažoval..." musí se nadechnout, má pocit, že se mu nedostává kyslíku. Vytáhne na světlo světa krabičku. S cvaknutím ji otevře. "Vím, že to asi nebude úplně podle tradic... vezmeš si mě, Myšičko?" zadívá se na něj tázavě.

Nejdřív naprosto nechápe, ale jakmile začne Lex klesat k jeho nohám... Neměl nejmenší tušení, že by tohle někdy mohlo přijít. Vlastně v to ani nedoufal. Předpokládal, že jejich vztah bude trvat až navěky. Ale tohle? Vyjukaně pohlédne Lexovi do očí, hledá v nich kapku něčeho... snad žertu? Ale najde v nich jen tu lásku, o které mu povídal. Zamrká, když pohledem sjede na prsten v krabičce a zase zpátky pohlédne Lexovi do očí. Srdce mu asi přestalo bušit. Trhaně se nadechne, jak potřebují plíce přísun vzduchu.