Část šedesátá

Posledních pár částí a jsme na konci. :)

Část šedesátá

---

***

Nechal si pomoct na vozík, i když to nebylo potřeba. Pečlivě odhrnutý sníh z příjezdové cesty mu usnadňoval další pohyb. S úsměvem předjel Lexe, aby mohl odemknout dveře od domu a vpustit je do příjemného tepla. Taška v Lexově ruce skrývala společný dárek, který vybrali pro jeho rodiče. Pověsí svou bundu na věšák, odepne Xittovi obojek. "Můžeme?" Otočí se na Lexe s připitomělým úsměvem. Pořád si před odjezdem kontroloval, zda není pod košilí límečku vidět ona značka, kterou mu včera Lex v zápalu vášně udělal.

Pousměje se a sundá si kabát, aby ho mohl přidat k Míšově bundě. Ještě se nakloní k Míšovi, aby mu upravil límeček. Pousměje se tomu. Vzpomínka na včerejšek vyvolává úsměv. "Můžeme, jsem připravený." přikývne.

Odsune dveře. Je mu jasné, že rodiče o jejich příjezdu ví. Z kuchyně je slyšet cinkání talířů a skleniček. "Ahoj mami, tati." vjede za nimi s úsměvem a s Lexem v zádech.

"Konečně jste tady, už jsme na vás čekali." oba dva svátečně oblečení. "Veselé Vánoce, Míšo. Alexandře." První polibek jde Michalovi na tvář, k Lexovi s úsměvem vztáhne ruku. "Doufám, že jste si včerejší společnou večeři užili bez kostiček v krku?"

"Jistě, mami. Jak taky jinak. Lex je prvotřídní kuchař." uculí se tomu. Vzpomínky na včerejší večer jsou příliš čerstvé, než aby se po nich nečervenal.

"Dobrý den." nabízenou ruku přijme. "Vám také krásné svátky. Míša s přípravami statečně pomáhal." pousměje se. "Nádherně ozdobil stromek a pomáhat se salátem." jemně položí dlaně na Míšova ramena. "Byl to velmi vydařený štědrý den." pousměje se.

"Já chci pomáhat vždycky, ale jsem vyháněný z kuchyně." zazubí se. "Jo, tati, ten stromek se ti vážně povedlo vybrat. Je skvělý. I výškově je akorát."

"Pojďte se posadit ke stolu. Už je všechno připravené, tak ať nám to nevystydne. Povídat si můžete potom." popožene je paní domu ke stolu.

"Vařila jsi podle toho receptu, mami?" uculí se Michal spiklenecky. Měl jedno přání na dnešní oběd.

"Samozřejmě. Doufám, že vám bude chutnat. Jen jsme nesehnali celého krocana podle našich představ. Tak jsme museli lehce improvizovat."

"Celého krocana?" otáže se zmateně, zatímco se usazuje u stolu. "Míšo, ty na mě šiješ nějakou boudu?" zeptá se zmateně.

"Proč? Žádnou boudu, jen jsem si říkal, že bychom si mohli udělat i trošku odlišné Vánoce. Naši taky rádi ochutnají jinou kuchyni, tak jsem během naší návštěvy v Anglii vyžebral od Agnes recept." pokrčí rameny. "Vadí ti to?" Možná to nebyl nejlepší nápad, ale zase jsi říkal, že by mohli trochu odbočit od tradičního kapra a bramborového salátu a ochutnat i jiný tradiční oběd. "Tak nějak se nám to i hodí. Britové mají až Vánoční oběd a to právě krocana..." začne zmateně povídat. Asi to opravdu nebyl nejlepší nápad.

"Ne, dám si moc rád, jen doufám, že k tomu není taková spousta zeleniny, kterou nám servírovala Agnes. Nejsem si jistý, jestli bych to zvládnul." pousměje se. "Myslím, že je to dobrý nápad, vyzkoušet taky něco jiného než českou klasiku."

"Nemusíte se bát, Alexi. Dělala jsem bramborovou kaši, nádivku s omáčkou, takže si můžete vybrat dle chuti." usměje se na ně Míšovo máma, zatímco naservíruje na stůl. "Polévku jsem nevařila, říkala jsem si, že budeme určitě sytí a tradiční hrachová polévka je sytá sama o sobě." Položí na dřevěná prkýnka zapékací mísu s nádivkou, kaši, naporcované plátky krocana a hrneček s omáčkou. "Předpokládám, že kvůli řízení pít asi nebudete, pokud tady nechcete zůstat? Co si dáte?"

"Mně jenom vodu a svařenou hrušku, mami. Jsem z venku zase zmrzlý." zakroutí Michal nad sebou hlavou a otočí se s úsměvem na Lexe. "Měli jsme jet mým autem, mohl sis dát klidně víno. Nedošlo mi to. "

"Stačí mi voda. Děkuji." pousměje se Lex a natáhne se k Míšovi. "To vůbec nevadí. V tomhle počasí jsem si v autě jistější, když řídím sám." natáhne se pro Míšovu ruku. Zas je jako kus ledu. Zavrtí nad tím nechápavě hlavou.

"Vy si zatím naberte a já to donesu. Opravdu si nedáte nic jiného? Čaj, kávu, džus? Našlo by se i nealkoholické pivo, kdybyste chtěl." zahledí se na něj tázavě.

Míša se pousměje. Stiskne Lexovu ruku, než se natáhne pro vidličky a začne jim servírovat na talíře.

….....

Michal se víc posune na gauči, když se po dobrém obědě přesunuli do obývacího pokoje. S potěšením zjistil, že jejich stromek doma se nezměnil. Každý rok stejná výzdoba, přesně jak si ji pamatoval. Po menších zdvořilostech s dárky, se dostalo na zákusky a cukroví, které co chvíli uždiboval. Lexovi málem všechny rohlíčky snědl ještě před Vánoci, takže mu byly zabaveny, aby zbylo na Štědrý den. Teď se na chvíli ocitli sami. "Všechno v pořádku?" optá se Lexe a přejede dlaní po předloktí schovaném v rukávu košile.

"Ano, jistě." přikývne. "Jen jsem se tak zamyslel. Promiň." pousměje se. "Už jsi se trošku zahřál." konstatuje spokojeně, když polapí Míšovu ruku, aby si ji přitáhl ke rtům. "To je dobře." Využije chvilky, kdy jsou sami a natáhne se, aby Míšu políbil. Nějak mu nedokáže moc dlouho odolávat.

"Nepřemýšlíš doufám nad prací?" zamračí se trošku. "Dopijeme a můžeme jet. Měl bych malý plán na dnešní večer..." nakloní se k Lexově uchu. "Co bys řekl na společnou koupel v hromadě bublinek? Pořád potřebuju něčím zahřát." uculí se.

"To zní opravdu moc zajímavě a lákavě." pousměje se. Upraví Míšovi raději límeček košile. "Jen jestli mě nechceš jen utopit za tu včerejší noc. Jestli už chceš jet, můžeme." prsty polaská Míšovu tvář. "Víš, že dávám přednost tomu být jen s tebou někde v soukromí."

"Tu včerejší noc ti oplatím někdy jindy. Až to budeš nejmíň čekat." zatváří se nevinně. Odtáhne se, protože má nutkání Lexe líbat. Pohledem přejede přes jednu z poliček konferenčního stolku. Modré silné desky mu něco silně připomínají. "Ale ne..." zasténá. "To mi dělají schválně." řekne v uvědomění si. "To je jak z nějaké levné komedie tohle."

"Bavíte se? Tak jsem si říkala, Alexandře, kdybyste se chtěl podívat na nějaké fotografie, když byl Michal malý... On je moc neukazuje, víte." Posune k Lexovi přes stůl desky se spikleneckým úsměvem.

"Mami, to mi nemůžeš udělat." zasténá zmučeně Michal a zaboří hlavu do svých dlaní. Prokoukl jí, dělá mu to schválně. Testuje si Lexe.

Málem vyprskne smíchy, ale nakonec se mu podaří udržet vážný výraz. "Jistě, velmi rád." přikývne a natáhne se pro Míšovu dlaň. "Míša bude muset absolvovat to samé, až ho seznámím se svojí rodinou." pousměje se. "Měly by být stavy vyrovnané. Akorát, že jemu se dostane velkého množství fotek. Mám dvě sestry a mí prarodiče velice rádi fotili. To abychom si na to uvolnili několik dní. Jsem velmi zvědavý, Míša musel být velice krásné dítě." pousměje se a stiskne pevně Míšovu dlaň.

"Mami..." probodne jí pohledem, ale ona ho moc dobře zná.

"To ti patří, ještě stále jsem ti neodpustila to, že jsi nám nezavolal ještě před operací." Michal se zaškaredí. Utřela ho tedy pěkně.

"Fajn... omluvte mě, odskočím si." vyprostí svou ruku z Lexova sevření a s mrmláním se přesune na vozík, aby mohl opustit místnost. "A podívám se za tátou." Dodá ještě, než opustí místnost.

"To bychom měli." usměje se na Lexe mile Míšovo mamka. "Ještě stále vám dlužím poděkování za to, že jste se nám z toho Mnichova ozval. Michal je někdy... až moc samostatný a zapomíná na ty důležité věci. Ale to je teď vedlejší. Jak to s Michalem vidíte do budoucna? Nerada bych ho viděla zase v tom stavu, ve kterém se nacházel, když vás hledal."

Přesně tohle čekal. Pousměje se. "Popravdě, nevím, co přesně ode mě teď očekáváte za odpověď, paní Baxová. Nemůžu vám říct, co jak bude. Ale Míšu miluju a snažím se, aby byl šťastný a cítil se spokojeně. Myslím to s ním vážně. Tak jako ještě nikdy s nikým. On je opravdu výjimečný. Teprve si na sebe zvykáme, ale myslím, že to jde dobře." zadívá se na ni. "Jestli se bojíte, že za čas mě Míša omrzí a odkopnu ho, obáváte se zbytečně."

"Vím, že jste oba dva dospělí. Také vím, že jsem přehnaně starostlivá matka, ale potřebuji mít alespoň zdání toho, že Míša je v dobrých rukách. A s vámi vypadá šťastně. Líbíte se nám. Nechci od vás slyšet žádné sliby na lásku navždy. Vy oba nejlíp víte, jak se svými životy naložit, ale musíte chápat, že chci pro svého syna to nejlepší. Za tu dobu, co se Michal vrátil z Anglie nevypadal líp, než jak vypadá od doby, co spolu bydlíte. Doslova kvete. Máte na to nějaký recept?" obrátí vážné téma do vtipu.

"Domácí strava a dostatek spánku. Kdybych mu to nezakazoval, v jednom kuse by pracoval." pousměje se. "Já vás chápu. Rozumím tomu, že se o svého syna bojíte. Ale to poslední, co bych si přál, je Míšovi nějak ublížit. To vám klidně odpřísáhnu."

"To nemusíte. Hlavně mi na něj dejte pozor. Naposledy s minulým Alexandrem skončil v nemocnici v kritickém stavu. A jinak je to workoholik po otci, musí se trochu krotit." zvedne se z pohovky. "Půjdu vám zabalit nějaké jídlo s sebou a pošlu sem toho trucouna."

Michal vjede zrovna v tu chvíli do místnosti. "Už jste domluvili? Půjdeme?" otočí se s úsměvem na Lexe.

"Jistě." pousměje se a vstane. Je hezký být ten současný Alexander. Povzdechl by si, ale udusí to v počátku. Tak Folett Míšu dostal až do nemocnice? To se Míša nezmínil. Přes obličej přejede chvilkové zamračení. "Klidně mi můžete tykat, paní Baxová. Lépe se pak nadává." pousměje se. "Dám na Míšu pozor, aby se neupracoval."

"Jedině v případě, že mi přestanete říkat paní Baxová. Jmenuji se Monika."

Michal na ty dva zůstane překvapeně hledět. Nebyl přeci tak dlouho pryč, aby si už stačili potykat?

Přikývne. "Dobrá, Moniko. U mě by bohatě stačil Lex. Jsem na to oslovení zvyklý." pousměje se. Míšův zkoprnělý pohled si docela užívá.