Část šedesátá třetí

Část šedesátá třetí

---

"Tomu se říká výrobní tajemství. Kouzelník nikdy neukazuje techniku svých kouzel." zazubí se. Natáhne se k Lexovi, aby začal soustředěně rozepínat jeho košili. "Měl bys ze sebe sundat to mokré oblečení." řekne naprosto vážně. "Přece nechceme, abys nastydl, když před sebou máme ještě pár dní v prázdném bytě." Přisaje své rty na odhalenou bradavku. "Mám na tebe strašnou chuť." zamručí spokojeně. Se zbytkem se nezabývá, prostě košili přetáhne Lexovi přes hlavu.

"Ale to oblečení není mokré." odpoví se smíchem. "Ale nastydnout rozhodně nechci. Ta vana vypadá moc lákavě na to, abychom tu zůstávali." přidřepne si k Míšovi. Natáhne ruku, aby pohladil tvář. "Vážně tě moc miluju, ale to odčarování prádla ti nevěřím ani trošku."

Zamračí se. "Tak je navlhlé... určitě, jak jsi přešel ze zimy do tepla, tak se na tobě srazila pára. Prostě se to musí sundat. Nevěříš?" posmutní. "Ani maličko?" Nahodí psí oči. "Že jsem se naučil kouzlit jen kvůli tobě?" Skloní se, přitiskne své rty na Lexovy, rukama nahmatá Lexův opasek.

"Se mnou umíš kouzlit i bez učení." vydechne. "Ale mizení prádla, to mi hlava nebere." Bříšky prstů pohladí Míšovu tvář. "O fyzice se spolu asi moc nepobavíme, co?" pousměje se. "Ale v určitých směrech mě teď velmi zajímá gravitace." Dlaní sklouzne po dračí páteři, aby se dostal do Míšových slabin.

"No dobře... možná jsem si něco plánoval." uculí se nevinně. "Gravitace?" vydechne. "Mě teď zrovna zajímá spíš anatomie." Posune se na vozíku dopředu, neumělecky stáhne kalhoty přes kolena dolů a za moment letí někam vedle nich. Zašátrá po Lexových, ale když takhle dřepí, tak je bez šancí. "Postav se." pohladí obě nohy od kolen po kyčle.

"Ano, nebo spíš působení proti gravitaci." pousměje se. "Chceš mi říct, že jak jsme byli u vašich, tak to jsi byl celou tu dobu na ostro? Ty jsi ale ďábel." pousměje se. Chvíli váhá, ale nakonec se přece jen postaví.

"Celou dobu zase ne... jen posledních pár chvilek, než jsme se vypakovali. A nechci slyšet stížnosti na to, že mám studenej zadek." s úsměvem rozepne kalhoty a stáhne je i s prádlem ke kolenům. "Tady máme taky jeden proti gravitační problém. Ale moc milý problém." Vtiskne polibek na podbřišek, pohladí rukou a bez dalšího váhání si vezme Lexovo vzrušení do úst. Byl na něj posledních pár chvil tak natěšený, že to prostě musel udělat. Jeho vlastní vzrušení si v tuhle chvíli dělá, co chce. Miluje to.

Zavrní blahem a dlaněmi se zapře o Míšova ramena. "Zadek ti hned zkontroluju. To si piš." Dlaní vyjede nahoru po Míšově krku, zaplete prsty do vlasů. "Máš moc šikovný jazyk." vydechne. "Strašně moc mě dráždíš."

Propustí ho ze svých spárů. "To bych si nechal líbit." vtiskne polibek na břicho a přesune se na hranu vany. Přitáhne si Lexe blíž k sobě, zároveň díky tomu drží i rovnováhu. Opře si bradu o hrudník. "Mohl bych to říct i já tobě. Ale ty určitě víš, co se mnou děláš." pousměje se.

"Vím." přikývne. Natiskne se k Míšovi a na chvilku zavře oči. "Ze začátku jsem se bál, víš, jak jsme spolu byli v Německu, že to bude přesně tak, jak jsi řekl. Že se tě špatně dotknu a bude jen tulení. Já bych uvítal i to, dal jsi mi mnohem víc, než jsem od našeho..." pousměje se "... jednání čekal. Nemůžu uvěřit tomu, jak úžasně nám to v posteli klape. Je to trošku jako zázrak."

Přikývne. Zavře oči a opře se o Lexův hrudník tváří. Rukama ho pevně obejme. "Taky jsem se bál... další fiasko, výsměch... Ty jsi mi toho dal mnohem víc. Nejenom v Německu..." Vzrušení trošku opadne, tohle jsou až moc vážné věci. "To jak skvěle nám to v posteli klape, to je kromě zázraku i takový bonus toho všeho okolo... I když... ono to asi bude obráceně, že?" Povzdychne si. "Já už bych bez tebe nedokázal žít."

"Osobně bych ty zmetky, co se ti vysmívali, přerazil vejpůl. Není to důstojné a už vůbec to není férové. Jsou věci, které nedokážeme ovlivnit." prsty pohladí Míšovu tvář. "Dávám víc, protože taky víc dostávám, Myško. Co myslíš tím obráceně?" Pousměje se. "Proč myslíš, na takové věci. Mě už se jen tak nezbavíš."

"Ne všichni to tak berou. Naopak jim to přišlo i vtipné." pokrčí rameny. "Jak to myslím? Že jsme zjistili, jak nám to společně v posteli jde a... ten zbytek už se od toho tak nějak odvíjel." pousměje se. "Vřelé přijetí, společná dovolená, společné bydlení... to už jsou takové bonusy našeho vztahu." vtiskne drobný polibek na břicho. "Musím na to myslet, abych se ujišťoval, že tě mám pořád vedle sebe a vážil si tě."

"Mrzí tě hodně, že jsem tě takhle ošidil o pomalé poznávání se a randění?" zeptá se trošku nejistě. "Je pravda, že jsme tyhle věci prakticky přeskočili. V posteli jsme spolu byli hned první noc a na první sex jsme taky moc dlouho nečekali. Zasloužil by sis víc než takový rychlovztah." prsty přejedou po ramenou. "Vždyť mě pořád vedle sebe máš."

"Teď ano, ale kdyby jednou..." přitiskne si ho k sobě ještě víc. Za chvíli už ho bude spíš dusit než objímat. "Necháme si randění, až nám bude šedesát, co říkáš? Kromě toho, že mi budeš muset podávat protézu..." zazubí se. "V důchodu se prý randí nejlíp. A já jsem moc rád za to, co teď mám. Neměnil bych."

"Budeme spolu chodit do parku krmit holuby a kachny." trošku ztěžka se nadechne. "Pokud se teda toho dožiju. Hrozně mě drtíš, Myško. Máš v rukou děsnou sílu. Což se mi teda moc líbí, ale teď je to trošku životu nebezpečné."

"Taky se můžeme zajet podívat do Paříže pod Eiffelovku a krmit holuby ve Francii..." pousměje se a povolí svůj stisk. "Promiň, někdy si to neuvědomuju." Místo toho sjede dlaněmi na nahé půlky. "Obzvlášť s tebou, když se bojím, že bys mi mohl utéct."

"Já ti neuteču, neboj se. Ty by sis mě našel, takže by to bylo zbytečné." pousměje se. "Francie říkáš? Že bychom navštívili moji sestřičku?" zamyslí se. "To není zas tak špatný nápad."

"Další výlet? Další příbuzní?" trochu se vyděsí. "Začínám si myslet, že my dva strávíme celý život cestováním. Ale nějak mi to vůbec nevadí. Cestuju s tebou moc rád. Nepřesuneme se do té vany? Myslím, že už nám to i vystydlo... a tam si můžeme povídat dál. V teple. Pokud tedy nechceš přejít k tomu pudinku, jestli sis ho nerozmyslel." uculí se.

"Zdá se, že je ještě pořád tepla. Jak chceš." pokrčí rameny. "Já se zařídím dle toho. Na pudink určitě taky dojde, je hotový za chviličku." prsty ozkusí vodu. "Je to ještě dost teplé, ale není problém připustit horkou."

"Tak šup tam, žbluňknu si za tebou. I když... neotevřeme si k tomu třeba víno?" napadne ho. Opravdu se s Lexem ještě naučí i pít. Ale jak mu bylo řečeno, sklenička vína není škodná. "Jestli tedy nemáš plány, které by nám mohly takovou skleničku s vínem do vany vylít. Pořád ještě tam máš od Romana spoustu nevyzkoušených druhů kondomů."

"Ještě zdaleka není ani noc. Dost času na další plány a zkoušení kondomů. Jestli máš chuť na vínko, dáme si. Chtěl bys radši bílé nebo červené? Zatím si vlez do vody a já to donesu."

"Bílé, prosím." zajede do bublinek s úsměvem až po bradu. Voda je příjemně teplá a ještě příjemněji rozehřívá zkřehlý zadek. Kdyby si na něj Lex sáhnul... kam se hrabou kostky ledu. Ponoří se, aby si rovnou namočil rozčepýřené vlasy. S prskáním potom vytře štiplavou vodu z očí.

Tak jak je dojde do kuchyně, připraví víno i skleničky. Nepřehání to. Jedna sklenička bohatě stačí. Nechce Míšu opíjet. Jen se skleničkami v rukou se vrátí do koupelny za Míšou. Odloží skleničky na vanu. "Posuň se." požádá Míšu.

"Posunu se rád. Chceš jít za mě, přede mě nebo proti?" zahledí se na něj tázavě. "Stalo se něco v té kuchyni za těch pár desítek vteřin, než ses vrátil?" zamračí se trošku. Přijde mu nějaký zamyšlený najednou.

"Co by se asi tak mohlo stát?" zavrtí hlavou. "Ne, nic se nestalo. Za tebe, Míšo." uklidňuje ho, když se o něj Míša opírá. Jakmile je mu udělán prostor, vklouzne do vany a přitáhne si Míšu k sobě.

Uvelebí se pohodlněji. "To právě nevím. Jsi nějaký skleslý?" zakloní hlavu, aby na něj lépe viděl. Dlaní přejede po stehně. "Vždycky když se tváříš takhle, tak mám pocit, že jsem něco provedl. Takhle neutrálně." Otočí se na bok, aby se lépe přetočil v Lexově náruči. Položí si hlavu kousek pod klíční kost, aby ho moc netlačila. "Netlačí tě někde moje kosti?"

"V pořádku." pousměje se. "Nic mě nikde netlačí. Zatím. Jak to myslíš, že se tvářím neutrálně?" zeptá se zvědavě. "Nemám pocit, žes něco provedl. Měl bych mít?"

Zavrtí hlavou. "Šotek je zavřený ve skříni, takže o ničem nevím. A tlačit by tě toho taky moc nemělo, krmíš si mě dobře." vyjede dlaní z vody na krk, aby ho začal bezmyšlenkovitě hladit. "No, neutrálně. Žádný úsměv, smutek nebo zamračení. A tvoje oči mi v tu chvíli nikdy nechtějí nic říct."

"Vážně? Ani nevím, že to umím." pousměje se. "A jinak ti říkají co?" Dlaněmi sjede po Míšových bocích, pak jedna vyjede výš na hrudník a druhá pomalu sklouzne do klína.

"Jak kdy. Ale hezky se na mě usmíváš." trochu se mu zavrtí v klíně. "Když máš ten svůj potutelný úsměv, tak je mi jasné, co bude následovat. Nebo když se jen tak díváš a nevíš o tom, že se dívám já. Umíš se na mě dívat moc hezky." políbí ho na krk a bradu. Jednu ruku protáhne pod Lexovým krkem, aby ho mohl obejmout, druhou sjede po stopách té Lexovy, jen ne na svém těle. Přitáhne si ho do polibku. "A moc hezky umíš i spoustu jiných věcí."