Část šedesátá druhá

Část šedesátá druhá

---

Ještě se za Míšou podívá, než nasedne do auta, aby přejel k domu. Zaparkuje, vynosí zásoby jídla nahoru, uloží do lednice. Z botníku vezme rukavice a vyrazí ven, aby našel Míšu a Xitta v parku.

Kousek od místa kudy Lex určitě do parku projde, se sesune z vozíku na zem. Neumělecky zahučí na svá necitlivá kolena. "Hlídej, Xitte." S přiblblým úsměvem začne hrnout všechen sníh, který má kolem sebe, aby vytvořil malého sněhuláka. Lex ho zabije. Tomu věří.

Když si všimne Míši na zemi, první myšlenka patří tomu, že upadl. Rozběhne se k němu, ale brzy zjistí, že si Míša na zemi staví sněhuláka. Doběhne k němu a zapře se dlaněmi o kolena. Od úst utíká horká pára. "Vylekal jsi mě. Myslel jsem, že jsi upadl." zavrtí hlavou. "Co tu vůbec vyvádíš?" Ani si nepředstavuje, že kdyby se třeba zdržel, tak mu tu Míša nachladne. "Je zima, budeš celý promočený." To na něj tedy dává pozor. "Nastydneš a chytíš nějakou nemoc."

"Nekaž mi mojí dětskou radost, prosííím." nahodí psí oči, ale poslušně se naaranžuje tak, aby se mohl rukama zapřít o vozík a vyhoupnout zpátky, alespoň na stupačky, aby neseděl na zemi. Sklepe částečně z kolenou sníh, i když na holeních si stále klečí. "Mám tvoje rukavice, nemůžu nastydnout." Zamává svými dlaněmi v rukavicích před Lexem. "Povedl se mi, ne?" poukáže na totálně křivého sněhuláka splácaného jen z toho, co měl kolem sebe.

"Moc pěkný." ohodnotí ho Lex s úsměvem. "Ty jeden komediante." přidřepne si k němu, aby ho mohl přitáhnout do obětí. "Ty rukavice tě nezachrání. Chceš chytit rýmičku?" zeptá se pobaveně.

"Chci. A když jí budeme mít oba dva, bude se o nás muset starat Roman, zatímco my dva se budeme spolu potit v posteli." Svalí Lexe se smíchem na záda. "No dobře, dám pokoj. Ještě by někdo mohl vidět našeho pana podnikatele na zemi a mohla by tu kolovat šuškanda." zazubí se.

"Jakoby mě zajímalo, co si kdo myslí. Míšo, mně jde jen o to, abys nebyl nemocný." stáhne ho k sobě. "Ale jestli si chceš hrát, prosím. Už tě někdy někdo vycpal sněhem?"

Zavrtí hlavou. "To se dá?" optá se zmateně. Tak nějak nechápe... "Ne! Lexi, nééé!" rozchechtá se na celé kolo, když mu to dojde. Lexův pohled mluví za všechno.

"Takže ne? Skvělé. Další prvenství." Stáhne Míšu pod sebe a dopřeje mu trochu sněhu za krk. "To máš za to zlobení, příšero." zazubí se.

Otřese se smíchem i zimou, když se mu studený sníh dostane na citlivá stále zahřátá místa. "Studííí!" zanaříká, když tělo proti tomu zaprotestuje. Se smíchem nabere do dlaně trochu sněhu. "To je pěkně nefér." Ale sníh doletí někam za Lexe.

"Házíš jako holka. To i mladší sestra hází líp." rozesměje se a dopřeje Míšovi další várku sněhu. "Musíš se víc snažit."

"Já ti dám!" přes odpor se vysouká alespoň z poloviny z uvěznění. Ruka nahmátne sníh, druhá pomůže splácat neuměleckou kouli. První rána se trefí přesně do ramene. "A mám tě." s druhou už se nenamáhá, prostě na Lexe zaútočí i s tím prašanem. A je to mnohem účinnější. "Už tě studí taky?" zazubí se. Převalí se na něj. "To aby sis pamatoval, že nejsem příšera."

"Vůbec ne. Ono to má studit?" zeptá se naivně. Nahodí úsměv. "Ty jsi ale nebezpečný šotek." rozesměje se. "Měl bych si na tebe dávat větší pozor." sevře ho v náručí.

Skloní se k polibku. Přitiskne se na Lexovy chladné rty, ovane ho horký dech. Pousměje se. "To bys rozhodně měl." A šup, pokusí se se smíchem zastrčit stejnou dávku sněhu za Lexův límec. "Pojďme raději domů." zazubí se.

"Pojďme." přikývne a pomalu se začne sbírat ze země. "Je zima, ještě nachladneme. A Xitt taky vypadá, že už chce domů." pousměje se. Vstane a sehne se, aby Míšovi pomohl na vozík. "Myslím, že jsem právě dostal chuť na ještě horký puding."

"Pudink? Páni, ten jsem neměl ani nepamatuju. Tak to musíme vyrazit domů co nejdřív." pousměje se a oklepe Lexovi kalhoty a záda od bílé nadílky. "Neměl by ses takhle v zimě válet ve sněhu. Ty můj sněhuláku." zazubí se. Jeho bunda sníh nedrží, zato Lexův kabát je jako lepidlo. "Dáme si horkou vanu, horký pudink, pořádně se prohřejeme a nemoci na nás nebudou moct. Promiň, slibuju, že už se zase budu chovat s ohledem na svůj věk." usměje se a oklepe od sněhu i svého kulicha.

"Já se prvně půjdu asi usušit." pousměje se s pohledem na svůj úplně bílý bok. "Co přesně znamená, že se začneš chovat s ohledem na svůj věk?" zavrtí nechápavě hlavou. "Tak pojďme. Začíná přituhovat."

"Budu se chovat spořádaně a slušně. A šotka hodíme na jaře do té Vltavy, aby mě nemohl svádět na lumpárny." uculí se. Šikovně vyparkuje z hromady sněhu a Xittem po svém boku, podrbe ho za ušima. "A potom budeš mít lumpa jenom jednoho, viď, Xitte?"

"Xitt je náhodou moc hodný pejsek." zavrtí hlavou. "Dáme si tu vanu. Pak udělám pudink a horkou čokoládu a zalezeme si pod deku s nějakým pěkným filmem. A tomu šotkovi osobně uvážu k noze pořádně těžký kámen. Je to mrcha. Mohl by zas vyplavat a vrátit se zpátky."

"Pomůžu ti najít nějaký pěkně těžký." uculí se. "Už se těším do teplíčka." Srovná s Lexem tempo a za Xittovy pomoci před sebou se ho chytí za ruku. Párkrát už se takhle chvilkově drželi, ale i přesto mrkne nahoru, aby zjistil, co na to Lex.

"Souhlasím. Utopíme šotka. Do té doby to budu muset nějak vydržet." sevře Míšovu ruku v rukavici. "Na to safari bych ho stejně nezval. Ještě by na nás poštval lvy."

Usměje se. Vůbec si nedokáže představit, že letí někam do Afriky, ale jak to tak vypadá, tak Lex to myslí opravdu vážně. "Zůstal by doma, i kdyby byl pozvaný. Já ho tam s námi nechci. Nezůstalo by určitě jen u lvů, ale taky u opic a podobně..." Zastaví před domem a nabídne Lexovi svoje klíče, má je v kapse hned při ruce, aby je nemusel nijak složitě lovit. "Kdy se má vůbec vracet Roman?" nějak ho nenapadlo se zeptat dřív. Měli vidinu společných Vánoc v prázdném bytě, která je dostatečně zaměstnala.

Vezme si od Míši klíče a pousměje se. "Myslím, že tak devětadvacátého. Ještě se musí připravit ten Silvestr. Ale hádal bych, že stejně dorazí až den před. Říkal jsem mu, ať nechvátá. Všechno důležité se zařídilo před Vánoci. Kuba má hlavní režii, tak se nemůže nic moc stát. Jde vlastně jen o výzdobu a podobné drobnosti." odemkne a otevře dveře. Podrží je Míšovi. "Takže tak do třicátého máme byt jen pro sebe."

"Děkuji." projede s úsměvem do budovy, aby si rovnou přivolal výtah. "Aby nás potom někde nepřekvapil." uculí se. "Ale věřím, že místo infarktu se raději doma zdrží déle. Ten Silvestr bude asi párty ve velkém stylu, co? Ne jen nějaká oslava Nového roku."

"Zdá se. Přijde docela dost lidí. Některé jsem neviděl už děsivě dlouho." pousměje se. "Aspoň toho využiju a oficiálně tě představím." zavře dveře a přejde k výtahu. "Myslím, že to bude skvělé."

Prohrábne si vlasy, když stáhne kulicha a zastrčí ho zpátky do kapsy. S cukáním koutků se na sebe zahledí kriticky do zrcadla a zcela vážně položí otázku. "Neměl bych si zajít ke kadeřníkovi? Co myslíš?" vyprskne smíchy. "Mám se bát?" Naučeně stiskne Lexův bok, když jednou dlaní vjede pod kabát.

"Ty by ses měl bát pořád." zavrtí pobaveně hlavou. "Myslím, že ti to takhle sluší. Jen by ses možná mohl občas učesat." popíchne ho a zapluje do výtahu.

"No dovol? Copak můžu za to, že mě hned rozcucháš?" zazubí se. "Nakonec nemá ani cenu se česat. Ale teď mi to udělala ta čepice. Určitě se spolčila se šotkem." řekne zcela vážně a namáčkne třetí patro. "Jak to, že neběžíš po schodech, hmm?" popíchne zase on Lexe, protože normálně to vyhopká nahoru jako kamzík. Opře si o něj hlavu. "Když ti vadí Racochejl."

"Chtěl jsem jet s tebou. Závodit, jestli budu rychlejší než výtah, můžu jindy." pousměje se a prsty pročísne Míšovy vlasy. "Náhodou mi to přijde roztomilé. Jen občas přemýšlím, kolik ti to je. Jestli ještě nejsi pod zákonem. Dělá tě to mladším."

"Klidně ti můžu ukázat občanku, jestli chceš. Na matrice mi můj věk uvěřili. Alespoň ti můžou ostatní závidět, jakýho zajíčka sis to nabalil." zazubí se. "Ale kdyby ti vadily, můžu se nechat ostříhat." řekne zcela vážně.

"Ne, nevadí. Když jsem rozdýchal i Motýlkovy dredy, tak tohle už mě nerozhodí. Náhodou se mi to moc líbí. Asi ti začnu plést copánky. Umím." zazubí se. "To víš, dvě sestry. Někdy si říkám, že když jsem měl doma je, tak je naprosto jasné, že jsem musel být na kluky."

"Michael měl dredy?" pousměje se. "Jasně, copánky. A potom budu jako indiánská babička. Jedině když nebudu při vědomí." Zakroutí nad tím hlavou. Sám sebe si s copánky představit ani neumí a ani si to představovat nechce. "Jestli to na tvojí orientaci mělo vliv, tak potom jsem moc rád." Výtah se s cinknutím zastaví v patře a propustí je ze svého sevření. "Tak šup do vany."

"Dobře, takže radši neopouštěj byt, aniž by sis zkontroloval vlasy." pousměje se sladce a vyjde z výtahu, odemkne dveře. "Pořádně horká voda. Už se moc těším."

"Já taky." zapluje rovnou k rohu chodby, aby osušil nejen Xitta, ale i svoje kola od vozíku. Až teprve potom si sundá bundu i boty. "Napustíš jí nebo mám já?"

"Jak chceš." pousměje se. Svlékne promočený kabát a přehodí ho přes topení. "Klidně můžu já. Ty se zatím můžeš hodně pomalu svléknout." zazubí se. "Já se budu koukat."

"Přál by sis snad malé představení jen pro sebe?" uculí se. Přehodí mikinu přes botník. Zatahá za límeček košile. "Už mě docela škrtí." soustředěně s pohledem upřeným na Lexe rozepne první tři knoflíčky, aby kromě kousku kůže odhalil i zlatého pavoučka. Spiklenecky se usměje. "Víc jedině v případě, že uvidím tu vodu ve vaně."

"Už tam letím." pousměje se, skopne boty a zamíří ke koupelně. "Představení jen pro mě velmi zajímá."

Ještě jednou s úsměvem přejede Xitta suchým ručníkem než ho propustí a následuje Lexe do koupelny. "Hlavně se mnou moc nezaměstnávej, abychom nevytopili sousedy." zazubí se. Přejede rukou po vyšpuleném pozadí, když se Lex ohne.

"Neboj se." věnuje Míšovi pobavený pohled. Natáhne se, aby do vody přidal ještě trošku pěny. "Sousedi jsou to poslední, nad čím bys měl přemýšlet." Zavře vodu a posadí se na okraj vany. "Takže? Co bude s tím představením?"

"A nechceš se ke mně přidat? Venku jsi měl strach, abychom nenastydli." Rozepne knoflíčky na rukávech, aby mu později nepřekážely. S úsměvem zabodne svůj zelený pohled do Lexova modrého. Rozepne další dva, aby odhalil hlavu draka zakusující se mu do bradavky. Po rozepnutí posledního přejede prsty od bradavky až k opasku, přesně podél linie dračí páteře. Nespouští z Lexe pohled. Kovová spona cvakne do hrobového ticha koupelny. Po pomalém rozepnutí zipu a knoflíku mu nic nebrání v tom, aby odhalil zbytek svého tetování. "Jejda, asi jsem někde ztratil svoje spodní prádlo." Ve skutečnosti ho schovává ve svém batohu. A to ani nepředpokládal, že by se večer mohl vyvinout takhle. Možná trošku...

Zasměje se. "Ztratil, ano?" Přejde k Míšovi. "To by mě zajímalo, jak se ti to povedlo." pohladí tvář, prsty sjedou na bradu a po hrudi až na bříško.