Část padesátá pátá

Část padesátá pátá

---

"Já vím. Mám úžasné přátele. A úžasného přítele." nadzvedne se, aby Míšu políbil. "Půjdeš na tu vernisáž se mnou? Hádám, že ty dvě pozvánky jsou znamení, že máš jít taky." Zapře se dlaněmi o Míšova stehna a natáhne se, aby ho políbil důkladněji než ten lehký polibek předtím.

Opře se do polibku. Lex má snad nějaký šestý smysl nebo co, že vždycky dokáže vycítit, co zrovna potřebuje. "To je znamení, že tam máš vzít někoho sebou. Nemusím to být zrovna já." pokrčí s úsměvem rameny. "Ale kdybys nikoho jiného nesehnal, rád tě doprovodím." pousměje se.

"A můžeš mi říct, koho jiného bych měl shánět?" zavrtí hlavou a vtiskne Míšovi prudký polibek. "Chci vzít s sebou tebe. Ne hledat někoho jiného. Tak už nad ničím takovým nepřemýšlej. Ty jsi první, na koho myslím."

"To já nemůžu vědět. Na koho myslíš." usměje se a umlčí jakýkoliv protest dalším polibkem. Ale je moc příjemné něco takového slyšet. "Budeš pokračovat?" vzdychne lehce, když je od sebe odtrhne nedostatek kyslíku.

"Dobře, tak pokračujeme." Sjede zase k Míšovým nohám, aby se tam pohodlně uvelebil a přitáhl si poměrně velký a těžký balíček. "Co to je? Já musel být neuvěřitelně hodný." pousměje se a začne se dobývat dovnitř.

"Opravdu netuším, co by to mohlo být. Dárky přece roznáší Ježíšek." zatváří se nevinně. Je mu jasné, že Lex ví, od koho to je, ale trochu toho tajemna si musí ponechat. Skousne si ret v očekávání, zda se alespoň maličko trefil. Když už nic jiného, poslouží alespoň jako lapač prachu.

"Tak copak mi to tedy ten Ježíšek donesl." opatrně odhrne balicí papír. "To se zdá jako těžká technika." pousměje se a stáhne papír úplně. "No páni. Jak to Ježíšek věděl?"

"Věděl co? Šel jsem kolem něj a říkal si, že by se ti mohl třeba hodit. U tebe v kuchyni jsem nic podobného neviděl. Odvede za tebe spoustu práce a díky tomu ti zbude víc času na mě." pousměje se. Vtiskne polibek na temeno hlavy. "Ne že bych tak nejednal čistě ze sobeckých zájmů." pokrčí s úsměvem rameny.

"Ty tvé sobecké zájmy jsou i mými. Takže to vůbec není špatné. Bude se hodit, máš pravdu. Míň času v kuchyni, víc pro tebe. Pro nás." doplní se. Natáhne se k Míšovi, aby ho políbil. "Líbí se mi, že myslíš takhle prakticky."

Pokrčí rameny. Nesměle se pousměje. "Nechtěl jsem ti dát nic, co bys nikdy nevyužil. Takže výběr byl opravdu těžký. Jsem rád, že se ti líbí." pousměje se do polibku. Nakonec to tedy takový propadák nebyl. Uleví se mu. "A jsem s tebou opravdu rád. Takže se ti bude alespoň na něco hodit? Snažil jsem se vybrat takový, který kromě chytrosti pobral i nějaké funkce navíc."

"Při nejbližší příležitosti to vyzkoušíme." pousměje se, lehce pohladí Míšův bok. "Mám docela chuť na bramboráky a ty by s tímhle byly hotové skoro hned." sdělí Míšovi do ouška, zatímco se k němu tulí.

"Nechceš je dělat hned, že ne?" uculí se. Rukou si Lexe k sobě přitáhne, přitiskne se k němu blíž. "Protože teď bych ti to asi nedovolil." Uvězní jeho rty ve svých. Tyhle jejich letmé doteky umí být pěkně vzrušující a navnazující. "Kdyby ses teď uvolil k přeskočení všech zbylých dárků, i když jich moc už není a nechal by sis dát ten největší..." Vydechne. Rukama přejede přes Lexovy boky, pohladí je.

"Uvolím se." přikývne. "Aspoň se pak budu víc těšit na ty další dárky. Takže?" rozhlédne se kolem. "Kdepak mám ten největší?" Dlaně už ale bloudí po Míšově těle.

Rukama si přitáhne Lexův obličej. Dravě ho políbí. "Zavři na chvíli oči. Budu ho muset... přitáhnout." zašeptá. Pomalu vyprostí své nohy z Lexova zaklínění. "Věř mi."

"Dobře." přikývne a pohodlně se usadí na gauči. "Ale nenech mě čekat dlouho." pousměje se a zavře oči.

S úsměvem sklouzne z pohovky na zem. Tohle bude ještě zajímavé. Stáhne sebou deku od Romana, ale neuvědomí si krabici stojící na ní, takže ji stáhne za sebou. Jednotlivé balíčky se rozsypou po zemi. Vyprskne smíchy. "Pořád se nedívej. Nic se neděje." pohladí Lexovo koleno. Prozíravě si nevzal sponu pásku, která cvaká, takže jemně rozepne opasek a neumělecky stáhne jak kalhoty, tak košili. Sice mu to chvilku trvá, ale nakonec se mu podaří se uvelebit na dece pod stromečkem. Opře se o loket a podloží si hlavu rukou, druhou položí na bok. Trochu načechrá mašli, protože je z kalhot trochu pomuchlaná. Zrudne skoro automaticky, když i jeho tahle představa vzruší. Pohled mu sjede na hromádku kondomů, které se mu podařily rozsypat. Koutky zacukají v pobavení. Natáhne se po jednom a umístí ho za lem stuhy kousek od svého klínu. "Jestli jsi ochotný si vyzvednout svůj největší dárek, tak se tedy můžeš podívat. Ale jestli se budeš smát, tak ti uteču."

"Co sis připravil?" zajímá se, protože ho nudí sedět se zavřenýma očima, obzvlášť když se kolem ozývá tolik zvuků. Ví, že Míša něco shodil a to šustění oblečení je taky velmi záhadné. Konečně otevře oči a zadívá se na nahého Míšu jen v červené stuze. Na chvíli zadrží dech a olízne si najednou suché rty. "Wow. Teda, Ježíšek je frajer. Ví, co přesně si přeju." pak si všimne rozsypaných kondomů a začne se smát. "To jste byli s Romanem domluvení, aby ti pořídil i dekoraci?" sklouzne z gauče k Míšovi a okamžitě se natáhne po polibek. Rád by se okamžitě přitiskl, ale to si zakáže. Musí si ho přece rozbalit. "Nádhera..." s veselýma jiskřičkama v očích natáhne dlaň a pohladí linii svého dárku. "Jsi tak nádherný...." vydechne okouzleně.

Zavrtí hlavou. "Vůbec ne, ale Roman má asi vnitřní oko." odpoví pobaveně. "Tohle je Ježíšek pro dospělé." Zůstane ve stejné poloze. Teď je dárkem, takže bude muset vydržet nedělat cokoliv, co by ho napadlo. Jenže doteky, které mu jsou věnovány, ho nezanechávají chladným. "Budeš svůj dárek mučit hodně?" špitne trochu s obavou v hlase, když si uvědomí, co všechno by s ním Lex mohl chtít provádět. Ale teď už je pozdě cokoliv vracet. A ani nechce.

"Ne, nebudu." pohladí Míšu po tváři a pousměje se. Sjede pohledem mašli na Míšově těle. "Jak ses zvládl tak rychle zamotat?" tohle trošku nechápe. Vždyť i jemu samotnému by taková akce trvala podstatně déle. "Mimochodem, nevíš, kam jsem odložil foťák?" zeptá se naprosto nevinně. Tohle si musí zaznamenat. Jen pro své vlastní osobní blaho.

Uculí se. "Vzpomínáš si na moji výmluvu ohledně Xittova vytopení koupelny? Tak to jsem se snažil omotávat tuhle stuhu." nahodí nevinný úsměv a potom zvážní. "Ne, Lexi, hlavně mě takhle nefoť." zasténá.

"Takže ty jsi mi sprostě lhal?" zatváří se pohoršeně. "A ještě jsi chudinku Xitta obvinil z vytopení koupelny. No teda." zavrtí pobaveně hlavou. "Proč ne? Nemáš ani představu, jak úžasně svůdně teď vypadáš. Chci si to zachytit navěky. Až mi odjedeš na nějakou služebku, tak aby mi nebylo smutno." rozhlédne se po obýváku, tam ten zpropadený foťák odložil.

Zrudne pod Lexovými slovy. Sám si nic takového nemyslí. "Kdybych ti lhal sprostě, tak by to znělo jinak. A nic lepšího a věrohodnějšího mě v tu chvíli nenapadlo, když ses tak zeptal." uculí se. "Xitt to zvládne, to se neboj. Ona to taky nebyla zase tak velká lež. Dobře. Jednu fotku. Víc ne. A jestli se ta fotka dostane do ruky někomu jinému, než jsi ty sám, tak si mě nepřej." zafňuká hraně do ohbí svého loktu. "Jestli ji uvidí někdo jiný, tak se stěhuju na Mars."

"Aby tě tví noví obdivovatelé nenašli?" pousměje se. "Míšo, jednak, nikdy bych takovou fotku nikomu neukazoval. Leda bys ji ukázal ty sám. A za druhé, ty mi vážně nevěříš, že jsi nádherný?" konečně zahlédne foťák na stolku u dveří, kam ho odložil. "Udělám jen jednu, pro své vlastní... potěšení."

"Aby mě nenašel nikdo..." zamručí nespokojeně. "Já nevěřím ani sám sobě." uculí se. "Ale tobě tedy věřit budu." Natáhne ruku, ale stihne pohladit už jen zvedající se koleno. Zřejmě objevil foťák. Rozvalí se na dece. Noha, kterou si před chvílí pokrčil, aby nepřepadával, tak stále zůstane a on si uvědomí svojí chybu, když se touhle polohou odhalí ještě víc.

Lex zalape po dechu. "Jestli ses rozhodl oslavit Vánoce místo kostí v krku infarktem přítele, tak jsi na nejlepší cestě." vydechne. Radši pozornost soustředí na vysouvající se objektiv foťáku, protože jinak by se na Míšu rovnou vrhnul.