Část padesátá třetí

Část padesátá třetí

---

"Tobě po vybalování vyhládne určitě. Máš tam pěknou hromádku." usměje se. Pomalu následuje Lexe ke stromečku. Přesune se na pohovku, vozík rukou odtáhne za gauč, aby jim nepřekážel. "Tak šup šup, Ježíšku." řekne nadšeně a poplácá dlaní vedle sebe. Tohle je vážně skvělý večer.

"Vážně? Nějaký příslib?" pousměje se na Míšu. Za stolečku vezme foťák, který tam má už připravený, aby zdokumentoval jejich první Vánoce. "Úsměv." pousměje se, když si Míšu párkrát vyfotí i se stromečkem. "Moc krásné." ohodnotí a teprve pak se usadí vedle Míši. "To jsem byl až tak hodný?" zeptá se. Obejme Míšu kolem pasu a jemně políbí. "Víš, že největší dárek jsi pro mě ty."

"Já už taky ten největší dárek dostal." usměje se, přitáhne si Lexe blíž k sobě a lehce ho obejme. "Ale ten foťák je trošku nefér, já budu na všech fotkách a ty na žádné. Až na tu momentku v kuchyni." natáhne se pro aparát. "Doufám, že má kvalitní samospoušť, protože bych chtěl nějakou společnou. Moc jich nemáme. A ty jsi hodný přece pořád. Zasloužil bys každý den jeden dárek."

Pokrčí rameny. "Však já každý den jeden mám." pousměje se. "Samospoušť... no to nevím. Musíme to vyzkoušet. Ale kdyby ten foťák měl hodnotit Martin, víš, co by řekl. Tak co? Pustíme se do těch dárků?"

"Je mi jasné, co by řekl. Ale to on říká na všechny foťáky. Ten můj taky zkritizoval a to to nebylo žádné levné šidítko." uculí se. Potom nadšeně přikývne. "Tak do toho. Ty jsi tady pán domu, takže rozdáváš."

"Pán domů?" zadívá se na Míšu tázavě. "Žijeme tu přece spolu, takže jaký pán domu." zavrtí hlavou, ale nakonec vstane. Někdo to udělat musí. Podá Míšovi dárek, který obdržel od Kuby a Martina s tím, ať si to rozbalí spolu. Lex ví, nebo aspoň tuší, co to je. Podá ho Míšovi. "To je od té naší slavné dvojky, tak rozbaluj." pousměje se a usadí se Míšovi u nohou, aby to neměl daleko ke stromku a ani k němu.

"Mám se bát?" pousměje se a lehce zaklepe dárkem. "A nechceš mi s rozbalováním pomoct?" Natáhne se k Lexovi s dárkem, který je celkem těžký. A vypadá to na nějakou knihu, alespoň podle pohmatu. "To vůbec netuším, co by ty dva mohlo napadnout." Odlepí první složený růžek vánočního papíru. Nechce ho tu rozškubat.

Opře se bradou o Míšova kolena a pozoruje ho. "Myslím, že to zvládneš sám." Ale i přesto natáhne ruku, aby pomaličku za jeden konec stáhnul jen na lehko uvázanou stužku. "Já ti nevím, co by ty dva tak mohlo napadnout..." pousměje se pobaveně. Je jasné, co je uvnitř, i když to vlastně ještě neviděl. "Prý je to společná práce. Tak rozbaluj, ať se na to můžeme podívat."

Ozdobný papír povolí jeho tlaku a roztrhne se podél jednoho okraje. Vybalí z něj vázané desky. "Album?" optá se zmateně. Po bližším prozkoumání ho ukáže Lexovi a přiblíží, aby se mohl taky podívat. Otočí zvědavě na první stránku. "I ty šmíráci." zasměje se, když spatří jejich objetí na jednom z křesílek v baru. "Mám takový pocit, že tohle je ten den, kdy jsem za tebou přijel, viď?"

"Ukaž?" natáhne se, aby líp viděl. "No, zdá se, že ano. Hele, je tu i datum a popisek." ukáže na Kubův krasopis. "Dali si s tím dost práce, jak tak koukám." pousměje se. "Za to se jim budu muset nějak pomstít."

"Proč by ses jim měl mstít? Je to dokonalé." Zvědavě projede s úsměvem další fotky. Zarazí se při pohledu na poslední fotografii ve zvětšeném formátu. Když mu dojde, na co se dívá, tak se uculí. "Myslím, že tahle poslední stránka je čistě pro mě." nakloní k Lexovi album víc, aby si mohl tu fotografii taky prohlédnout. "Kuba se zmínil, že ses nechával fotit..."

Chvíli se na fotku zaraženě dívá. "Já ho přerazím. Oba dva. Už jsem zapomněl, že tohle někdy vzniklo." Album rychle zaklapne. "Na tohle se dívat nemusím."

"Ale... počkej. Proč? Je to dokonalé. Martin to s foťákem vážně umí. To je moje." přitiskne album v obraně na prsa, kdyby Lexe napadlo, že by ho zneškodnil. "Jsi tam sexy." v očích se zableskne. Uculí se.

"Tenhle tvůj úsměv se mi vůbec nelíbí. No počkej. Řeknu Martinovi, aby mi tě taky takhle pěkně vyfotil." pousměje se škodolibě. "A já budu dohlížet." natáhne se k Míšovi, aby ho políbil. "Neboj, já ti to brát nebudu. Ale ne, že si to pověsíš někde v kanceláři." zazubí se. "To bys pak vůbec nepracoval."

"To máš pravdu. Nepracoval bych." uculí se. "Já se ale nechci fotit, nejsem vůbec fotogenický." zavrtí zamítavě hlavou, ale úsměv ho neopouští. Odloží album vedle sebe na pohovku. "A s tebou bych tam mohl mít problémy. Protože bych nedovolil Martinovi, aby na mě sáhnul a naaranžoval si mě. To nepřipadá v úvahu." nahodí andělíčkovský výraz.

"Martin je profík." pousměje se. "Moc bych si přál takovou tvou fotografii." zaškemrá a usadí se vedle Míši. "Je to škoda, že nemáme takovou sadu."

"Dobře. Tak možná někdy... počkej. Jakou sadu?" vykulí lehce svoje oči. "I když sada tvých aktů až budu muset zase jet na služební cestu... budu si muset s Martinem pohovořit." Vtiskne Lexovi polibek na tvář a uculí se.

"Ty mizero." rozesměje se a prudce Míšu políbí. "Zlobíš mě. Hrozně moc." pak se zase sesune Míšovi k nohám. "Tak další dárek?" Vezme z hromádky objemnější balíček. "Od Romana." podá dárek Míšovi.

"Od Romana?" pomačká zkušebně dárek v ruce. "Měkké dárky mám rád." uculí se. Tentokrát se s tím moc nepiplá. Odlepí růžky izolepy, stáhne mašli a papír se mu na klíně rozjede. "Deka? To si o mně všichni myslíte, že jsem tak zmrzlý?" Nadzvedne ji, aby ji rozložil, ale na klasickou deku je dost velká.

"To nebude ohledně tvé zmrzlosti." pousměje se a zvedne ze země kartičku, která vypadla, když Míša deku vybalil. Přejede text očima a rozesměje se. "Jen si to přečti." podá ji Míšovi, protože smích mu brání v tom, aby ji přečetl sám.

Natáhne ruku po kartičce a chvíli do ní kouká. Potom se rozesměje taky. "Ten to zase vymyslel. To mu nezapomenu. Nemůže to být tak hrozné, jak to vypadá. A vůbec, proč mám ten dárek já, když nejsem jediný moc hlasitý?" Vzkaz, aby si pod tuhle deku příště vlezli, aby ho nerušili, si bude muset někam schovat.

"Asi počítá, že si tam vlezeme oba." pousměje a pokrčí rameny. "Roman je praktický." natáhne ruku a ozkouší deku. "Hm, měkoučká. Budeme ji muset otestovat." prsty přes deku doputují až k Míšově ruce, svými prsty pomazlí ty jeho.

"Trošku pochybuju, že tenhle tlumič vášní, by mohl fungovat, když budu mít vedle sebe tebe, ale budiž. Vyzkoušet se má všechno." uculí se. Uchopí Lexovu ruku, pohladí ji. Druhou se opře o opěradlo gauče a nakloní se k Lexovi. Jemně přejede svými rty po jeho.

"Nemyslím, že by byl tak naivní a myslel si, že to zabere." zasměje se a vyžádá si od Míši pořádný polibek. "Rád bych ti dal ještě takovou drobnůstku. Samozřejmě pro tebe mám hlavní dárek, ale tomuhle jsem nemohl odolat." vytáhne malou krabičku ovázanou mašlí.