Část padesátá druhá

Část padesátá druhá

---

***

Propustí svoje psisko z mučení, když ho pořádně vytře osuškou. Potřeboval ho pořádně umýt a tak to odložil na Vánoce. S pleskáním tlap o podlahu vyběhne z koupelny. "Bacha na mokrý torpédo." zavolá do chodby, ale kontrolovat ho nejde. Věří tomu, že Xitt koupel vezme jako vždycky a spořádaně zabere svoje místo. Rukou zašátrá v kapse bundy, vytáhne z ní smotanou stuhu. Musí se připravit už teď, protože potom by úprk do koupelny byl dost nápadný. Zamkne za sebou dveře a stáhne ze sebe mokré oblečení. Čistou košili i kalhoty už má připravené. Vleze si do vany. Co mu Lex připevnil všechna ta madla, leze se mu do ní mnohem pohodlněji. Pečlivě vydrbe každé zákoutí těla, aby se o chvíli později již s vyfoukanými vlasy motal ho červené stuhy. Ještě, že má Lex tak velké zrcadlo, že na sebe alespoň trochu vidí. Umělec by z něj nebyl, ale nejhorší to taky není. Mašli schová do kalhot s modlitbou, aby se moc nekrčila. Potom se navlékne do zelené košile, přes kterou má jistotu, že nebude červená prosvítat. Zastrká ji do kalhot, aby Lexe nelákalo ho třeba hladit na bříšku. No, snad se mu to bude líbit. Vyjede raději z koupelny, aby ta dlouhá doba nebyla moc nápadná.

Dokončuje poslední úpravy. Jídlo už je přichystáno, jen ho naservírovat. Dneska si ale dává záležet na slavnostním prostření stolu. Dárečky pro Míšu už měl naskládané pod stromečkem. Stihl to ještě při Xittově koupání. Kluci jim tam taky nechali nějaké drobnůstky. On tak nějak tušil, co to bude, ale pro Míšu to zřejmě bude překvapení. Pečlivě doleští skleničku na víno a uloží ji na své místo na stole. Zvedne hlavu a usměje se na Míšu. "Už to bude." Už je taky převlečený. Zvolil poněkud slavnostnější oblečení, ale nijak formální. Černé džíny a tmavě modrá košile, která mu ladí k očím. Vrhne na Míšu zamilovaný pohled. "Chtěl jsem tě už volat."

"Omlouvám se, Xitt zase vytopil celou koupelnu, tak jsem to uklízel." svede to nenápadně na jiného obyvatele bytu. "Ale už jsem hotový, jen ještě jedna malá drobnost." Pousměje se a přejede si z kuchyně do obýváku, aby k hromádce dárků přidal malou, opravdu tenkou ozdobnou krabičku. Vsune tam ještě jednu psí kost pro Xitta, aby si taky trochu užil svátky. "Teď už je to dokonalé. Ta košile ti sluší." pochválí jeho výběr.

"To je v pořádku. Mohl jsi zavolat, pomohl bych ti s tím. Díky. Myslím, že mi celkem pasuje. Tak pojď, ať můžu servírovat." pousměje se a přejde k lince, aby nachystal dva talíře. "Máš malý hlad, střední nebo naprosto gigantický?" Zeptá se se smíchem. "Xittovi už jsem mističku naplnil."

"Děkuji." zaparkuje se ke stolu na svoje místo, které mu od první návštěvy bytu tak nějak už zůstalo. "Mám střední hlad, ale rád bych si nechal místo ještě na zákusek." mrkne na Lexe. "Je něco, s čím bych mohl být nápomocný?"

"Už jen s tím, že to všechno sníš." pousměje se a položí před něj talíř s rybou a salátem. "Snad ti to bude chutnat. Nevím, na kterou verzi salátu jsi zvyklý." Druhý talíř položí na své místo a ještě nalije do skleniček každému bílé víno. Sklenice s vodou už jsou na stole nachystané.

"Nemusím být zvyklý na žádnou. Viděl jsi snad někdy, že by mi něco od tebe nechutnalo?" Chytí ho za ruku, aby se už konečně posadil. "Je to vážně dokonalé." Pochválí mu to. Jeho první společné Vánoce s opravdovým partnerem. Tak moc se na tenhle den těšil.

"To jen proto, že jsi tu se mnou." pousměje se. Natáhne se, aby si ještě před zahájením večeře vydobyl polibek. Vážně se bál, že tenhle okamžik nikdy nepřijde. Jen on, jeho přítel a vánoční atmosféra. Doma byly svátky spíš nucené zlo a co byl pryč, tak je trávil buď sám, nebo ho pozval někdo z přátel. Spokojeně se pousměje. Kdoví, jak by svátky trávil bez Míši. Ale to už je všechno minulost. Na tváři se mu usadí spokojený úsměv. A jen tak nezmizí. "Nejkrásnější Vánoce. Jsem moc rád, že jsme to stěhování stihli ještě takhle brzy a můžeme tu být spolu."

"Já bych řekl, že je to tím, že jsme tady oba dva." pousměje se taky a políbí ho nazpět. Cítí se skvěle. Tahle večeře, Lexova přítomnost. Vše v naprostém pořádku a pohodě. Takhle si představoval Vánoce. Uchopí do prstů skleničku s vínem. "Myslím, že bych měl pro dnešní večer jeden přípitek."

"Tak do toho." přikývne a chopí se svojí skleničky. Nemůže z Míši pustit oči. Ta košile mu hrozně sluší. A úchvatně mu září oči. Vážně vypadá šťastně a to Lexe těší ze všeho nejvíc. Přál si udělat Míšu šťastným, protože on si to zasloužil.

"Aby tohle nebyly poslední Vánoce, které trávíme takhle spolu." lehce cinkne svou skleničkou o Lexovu a ochutná víno, které dnes Lex k večeři servíruje. Nějak mu za tu dobu, co Lexe zná, přišlo na chuť. A jelikož stále svírá Lexovu dlaň, jemně ji s úsměvem stiskne.

"Moc krásný přípitek." pousměje se a upije trošku vína. Pak se nakloní k Míšovi. "Krásné svátky, Myšičko." lehce se otře svými rty o jeho a pohladí tvář.

"Krásné svátky, Lexi." od toho štěstí, které ho právě naplňuje, mu zrůžovějí tváře. Cítí tu horkost, která se do nich nalije. "A dobrou chuť." pousměje se už do svého talíře. Cítí se trošku rozpačitě. Mašle v nahém klíně trochu zaškrábe, ale jinak je tohle všechno skvělé.

"Dobrou chuť," popřeje mu také. Už by se do toho měli pustit, než jídlo vystydne. Vezme příbor a pustí se do jídla. I tak si občas dovolí pohled na Míšu, aby zkontroloval jeho reakce, jestli mu chutná a jestli už ta krásná nachová barva z jeho tváří zmizela, nebo jestli je tam pořád ještě přítomna.

"Chutná to vážně výborně." pochválí jídlo, když konečně ochutná tu vonící dobrotu. Ryba je skvěle připravená a jemný salát k tomu je jako třešnička na sladkém dortu. "Moc se ti to povedlo." Jednou bude muset vymyslet, jak mu složit pořádnou poklonu za tohle kulinářské umění.

"Díky. Snažil jsem se." pousměje se. "Chtěl jsem, aby to bylo perfektní." přizná po pravdě. Opravdu si přál naprosto perfektní Vánoce. A zatím se zdá, že všechno klape. Stromek stihli, večeři stihli a vůbec všechno kolem. Byt je uklizený, pořádně vyvětraný včetně Romanova pokoje. A krásně voní jehličím, smůlou a lesem. "Jsem rád, že ti chutná."

"Moc." přikývne. Sní svoji porci úplně celou. Zašilhá po přídavku, ale potom si to rozmyslí. Pod stromečkem by se jen rozvalil a nic by s ním nebylo. Uculí se sám sobě nad tou představou. A on si dnešní večer rozhodně představuje jinak. A tajně doufá, že Lex to vidí podobně, protože jinak to vázání bylo zbytečné.

"Chceš ještě přidat?" zeptá se, když si všimne prázdného talíře. Jemu samotnému ještě pár soust zbývá, ale s těmi si hravě poradí. "Ještě tam je, takže se nemusíš ostýchat."

"Možná později." zavrtí hlavou. "Jen si pěkně dojez." řekne s úsměvem. Natáhne se pro skleničku s vodou, aby se napil. "Ale musíš mi to schovat. Jestli se přiřítí kluci, tak už nezbude ani na tebe."

"Dneska už těžko. Výjimečně jsem pro druhou večeři později." pousměje se. "Určitě po rozbalování dárečků vyhládne." Dojí poslední sousto a pomalu vstane, aby sklidil špinavé talíře. Naskládá je do myčky. "To víno si vezmeme s sebou. Myslím, že se nám to v obýváku může protáhnout."