Část třicátá

Část třicátá

---

***

Vyvalený na dece vysmátě sleduje Lexe, jak dovádí s Xittem, kterému už jde hlava kolem z toho, jak mu Lex pořád uhýbá. Nejdřív do jedné, potom do druhé strany. Uvelebil se na břiše, aby na ně líp viděl. Škoda, že sebou nevzal foťák, protože tohle by stálo za tu vzpomínku. Nahmátne v kapse mobil a pokusí se udělat alespoň jednu momentku.

Už je mu Xitta líto, takže se nechá za veselého štěkotu stáhnout do trávy. Jen doufá, že to jeho džíny přežijou. Sako radši nechal u Míši na dece a je rád, že to udělal.

Závidí jim to. Opravdu jim ošklivě závidí to, jak spolu můžou blbnout. Kdyby mohl alespoň na chviličku, chtěl by to zažít. Opře si bradu o dlaně a zadívá se na ně. Xitt vypadá šťastně a Lex taky nevypadá, že by se nebavil. Taková jeho malá rodinka. I on se cítí šťastný.

Naprosto oslintaný se Lex konečně vyhrabe na nohy, stáhne na zem psa a začne zdrhat směrem k Míšovi. Aby se vedle něj složil na deku a byl důkladně zalehnut obrovským psem. "Pomooooc." zaúpí pobaveně.

"Měl by sis dát pozor, aby si tě nechtěl dát ještě k večeři." zazubí se a následně je donucen psím čumákem, aby se přetočil. "Tohle byl zákeřný plán, jak se mě zbavit, že jo?" rozesměje se. Xitt je neoblomný, rozdováděně je oba přeskakuje a žďuchá do nich svým čumákem, zatímco u toho hlasitě štěká, ocas se může ukmitat, jak s ním nadšeně vrtí.

"Asi jo, ale já ho nevymyslel. Xitte!" Lex se stočí a stáhne psa pod sebe. "A máš po legraci. Teď tě mám a nepustím."

Michal s obavou sleduje, zda na něj Xitt nevytasí zuby, ale pes se se zakňučením rozplácne pod Lexem a zjihne. "Tak to vypadá, žes vyhrál." podrbe Xitta na hlavě a Lexovi věnuje polibek pro výherce.

"Štěstí, že jsem vyhrál já. Jinak bys musel odměnit Xitta." zasměje se pobaveně a pustí Xitta. Spokojeně se rozplácne vedle Míši. "Myslím, že už jsem mu dal dost zabrat." vydechne. Sám se cítí trošku přejetě. Dali si do těla navzájem.

"Pamlsky pro Xitta mám taky, to se neboj. Pravomoc polibků si střežím jen pro tebe." usměje se. "A teď zhodnocení, kdo z vás je víc unavený? Nečekal jsem, že bys s ním mohl dovádět až takhle moc. Příjemně jsi mě překvapil." vtiskne na rty další z polibků.

"Popravdě, myslím, že jsme na tom oba víceméně stejně." pousměje se a natáhne se pro další polibek. "To jsem moc rád, že mám takové výsady. Asi bych jinak Xittovi moc záviděl. Dej mi chvilku a jdu mu zase po krku." natáhne ruku a sevře Míšovu dlaň. "Už jsem si takhle nezablbnul hodně dlouho. Je to příjemné zpestření."

"Xitt je v tomhle ještě stále štěně. Blbnout by asi mohl od nevidím do nevidím, kdyby nebyl zapřáhnutý do práce. Jsem rád, že jsme sem šli." pohladí Lexe po stále zrudlé tváři. "To zarudnutí je sexy. Vypadáš žhavě." řekne hravě jen Lexovi do ucha. Xitt, který dosud chytal dech vedle nich, najednou zpozorní a vydá se tryskem přes trávu. Michal se po něm zmateně otočí. Takový úprk nemohl vzniknout jen tak.

"Nepokoušej mě." zasměje se Lex a natáhne se, aby Míšovi věnoval vášnivý polibek. Stočí hlavu za Xittem. "Kam tak maže?" zeptá se zmateně.

"To by mě taky zajímalo." upře pohled na přibližující se postavu v teplákách a upnutém tílku, ke které Xitt neomylně zamíří. Tmavé tetování na ramenou a krku je vidět na dálku. "Myslím, že se asi seznámíš s mým bývalým. Tohle je Alex." řekne jen, když se Alex skloní ke Xittovi, aby ho s úsměvem podrbal, ale pohledem propátrává okolí a hledá jeho majitele.

"Tohle je tvůj ex?" Lex se rozpačitě usměje. "Svět je vážně malý." Když si všimne postavy v dálce a zařadí si ji do správné skupiny, neví, jestli se má smát nebo se cítit provinile.

Zamračí se a vyzvedne do sedu. "Vy se znáte?" v hlavě mu naběhnou všechny možné otázky, odkud by se ti dva mohli znát a jak moc dobře. "Další, ehm... tvůj bývalý milenec?" Jestli Lex řekne ano, tak asi umře.

"Zklamu tě, když řeknu, že ne?" zavrtí hlavou. "Jen jsme se párkrát bavili. Nic víc. Kdysi chodil do mého baru. Je to už nějakou chvíli."

"Ulevilo se mi... popravdě." provinile se pousměje. "Já ho začal vídat až v pH baru, kde se schází hlavně lidi od záchranných složek. Ale je to dost zkažený bar. Pomůžeš mi na vozík, prosím? Když už nám tedy Xitt vede návštěvu."

"Snad mi nedá do zubů." pousměje se. "Když jsem mu prakticky přebral tebe." Vstane a sehne se, aby Míšu zvednul do náručí a usadil na vozík.

"Prakticky na to nemá právo. Neřekl jsem ti detaily našeho rozhovoru, ale v podstatě jsme oba udělali to samé. A kdyby chtěl, já i Xitt tě budeme bránit."

"Děkuju." usměje se. "Jsem moc rád, že mám ve vás dvou takovou ochranku." Opře si dlaň o Míšovo rameno. "Snad z toho Alexe nešvihne, až zjistí, že sis našel mě."

"Třeba si tě ani nepamatuje... nebo myslíš, že jo? Víš, kolik lidí denně potká? Ale... jsi zajímavý člověk, překvapilo by mě, kdo by si tě nepamatoval. To je pravda." uculí se. Alex, který se k nim přiblíží, si Lexe zkoumavě prohlíží a zřejmě ho řadí do správné škatulky.

"Ahoj Michale, tvůj nový přítel?" pousměje se, když mu dojde, odkud Lexe zná. "Máš se, Lexi? Bar ti pořád prosperuje?"

"Alexi, zdravím tě. Pokud mohu soudit, daří se mu slušně. Rozhodně jsme pořád v plusu. A ty? Už pilotuješ?" pousměje se. Tohle si pamatuje, že mu kdysi vyprávěl o tom, co by rád v budoucnu.

Překvapeně si ty dva prohlédne. Takže si povídali až takhle podrobně? "Ahoj Alexi."

Alex s úsměvem přikývne. "Procházím výcvikem a pak už to snad bude oficiální. Ale to asi víš od Michala... Je to stále stejně dlouhá cesta, jako byla ještě před lety, ale už ten cíl je viditelnější. No, nebudu vás rušit. Musím pokračovat domů, aby to stihl do práce. Hezky se bavte." Mávne na ně a už peláší pryč.

"Neměl jsem ani tušení, že jsi chodil s Folettem. To by hodně vysvětlovalo." pousměje se. "Vidím, že jste se vážně nerozešli ve zlém. To je dobře." jemně sevře Míšovo rameno.

"Nestálo to za hádky. Navíc, když se Alex jako první přiznal k nevěře, šel jsem s kůží na trh a přiznal jsem se mu i já. Nakonec jsme se shodli na tom, že by náš vztah neměl smysl. Bylo to rozumné rozhodnutí. Já bych trávil čas doma a on v práci... A po mém začátku na rehabilitacích mi pomohl. Rodiče nebyli k mání a já bych se sám domů asi nedostal. Martin ve službě... zbýval právě Alex. I když byl poslední variantou." pousměje se.

"To je dobře." usměje se. "Je dobré mít i takovéhle přátele. Alex je velmi svérázný, ale co vím, spoleh na něj byl vždycky. Asi bych mu měl při nejbližší příležitosti poděkovat. Škoda, že takhle utekl. Už jsem ho nějakou dobu neviděl."

"Co jsem se tak doslechl od něj nebo od Martina, tak většinu času teď tráví tréninkem, prací, tréninkem a studiem. Kdo ví, jestli vůbec chodí spát. Jde za svým hodně tvrdě, alespoň, že mu na tom tolik záleží. Když už nic jiného." podívá se za mizící postavou. "Vrátíme se na deku nebo se přesuneme jinam?" optá se zvědavě.

"Aby ho to neodrovnalo. Je snadné přepálit. Ale to už musí vědět sám, na co stačí. Je pěkné mít nějaký cíl. Rozhodně lepší než se jen tak plácat životem." pokrčí rameny. "Jak chceš. Nechám rozhodnutí na tobě."

"Máš pravdu, ale dřít do úmoru, kdy by se člověk bál, že ho dřív dostane naprosté vyčerpání, to asi taky není nejlepší. Ale je to jeho volba. Nám ostatním nezbývá než doufat že ví, kde jsou jeho hranice sil. Na nějaký ten výcvik by měl být zvyklý." otočí se zpátky k dece. "Pojďme se ještě chvíli válet tady. To kino už stejně asi nestihneme, tak se potom můžeme přesunout k tobě, co říkáš? Mohli jsme si sebou vzít nějaké občerstvení, když už jsi mluvil o tom táboráku."