Část dvacátá čtvrtá

Část dvacátá čtvrtá

---

"Možná bych tě mohl seznámit se svým plánem." Tuba klapne, jak ji otevře. Opře si hlavu o ruku a pohodlně se uloží. S rukou nad Lexovým tělem začne vymačkávat čokoládovou polevu na nahé tělo. "Mám jednu takovou cestičku, kterou dnes zmapuji, víš?" Obkrouží obě bradavky a středem těla se vydá k pupíku a níž. "Tady mám cíl." se skousnutým rtem obkrouží vzrušení a nechá spadat pár kapek i na vrchol. "Možná by pro jednou mohl budit tvého spolubydlícího někdo jiný než já. Co si o tom myslíš? Nějaké námitky?" zahledí se nahoru do Lexových očí.

Sleduje cestičku, kterou Míša vytvořil na jeho těle. "Mě si ale Roman pořádně vychutná. Ale jsem ochotný to risknout." Pohladí Míšovu tvář a přitáhne si ho k polibku. "Bez námitek, ale jestli se tu ukáže šotek, tak ho zavřu do kufru a hodím do Vltavy."

Přitiskne ukazovák na Lexovy rty, jemně je políbí a vydá se na svoji vyznačenou trasu. Jazykem se zastaví na každém místečku, které je pomazané čokoládou. Na moment zmučí bradavky svými rty, načež se vydá níž. Pupík projede hravě jazykem, obkrouží a špičkou jazyka sleduje stopy čokolády kolem kořene Lexova vzrušení. "Jsi sladký, víš o tom?" špitne tiše do ticha, než stejně mučivě pomalu přejede jazykem přes vrchol a olíznul jej. Polkne ho hlouběji do svých úst než ho propustí ze svého sevření. Vrátí se svými rty nahoru. "Musel jsem to vyzkoušet." špitne před Lexovými rty. "A teď mě pomiluj, prosím."

Vydechne a několika rychlejšími nádechy se snaží trošku vzpamatovat. "Já ti dám sladký. Celý od čokolády by bylo přesnější." Přitáhne si ho, aby ho mohl políbit. "Pomiluju." prsty sjedou po Míšově krku. "Hrozně rád."

Zavrní pod tím dotykem. Miluje ho. Strašně moc. A obává se chvíle, kdy mu přestane stačit. S povzdychnutím zavře oči a nechá se položit na záda. Zasáhlo ho příliš mnoho emocí najednou. Rukama obejme pevně Lexe kolem ramen a přitáhne si ho na sebe, aby se na něj natisknul a on mohl cítit jeho váhu. Mazlivě se otře o tvář druhého muže.

Prsty brzy následují i rty a jazyk. Ochutnává Míšovu lehce slanou pokožku. Ta chuť se mu líbí. Lehce brní na jazyku. Narovná se, jen na kousek se odtáhne, aby mohl pohladit Míšovu hruď, prsty polaskají bradavku, druhou jemně olízne jazykem. "Jsi nádherný." sdělí jeho pupíku a mazlivě se otře tváří o jeho břicho. "Tak moc." zašeptá. Jazyk poškádlí drakův ocas.

Pousměje se nad Lexovými slovy a zároveň vzrušeně vzdychne, když ucítí jazyk na citlivých partiích. Uvědomuje si, že tahle část tetování je lákavá nejvíc. A pro něj je to ještě vzrušivější, když se ta představa dostává do myšlenek. Lex opravdu ví, jak na něj hrát. Takovou stimulaci nemůže zase vydržet moc dlouho a Lexe baví, dostávat ho takhle do rozpaků. Rukama mazlivě projede krátké vlasy.

Pro Lexe je to rozhodně nejzajímavější a nejlépe vyvedená část draka. Ne, že by zbytek dračího těla nebyl naprosto úchvatný, ale ocásek hravě se kroutící po Míšových slabinách ho přímo fascinuje. Věnuje se mu proto velmi dlouho a velmi poctivě. Obkreslí jazykem linii, než se dostane až ke špičce a jazykem plynule přejde na kořen Míšova mužství. Rozhodne se ho trošku potrápit.

Prudce nasaje vzduch do plic. "Teď si chceš pro změnu hrát ty?" dostane ze sebe, na rtech se mu usadí připitomělý úsměv. Je to víc než příjemné. Nutí ho to ležet nehnutě a vyčkávat, co Lex udělá jako další krok. I přesto se však vzepře na rukách a jednu natáhne k Lexovi, aby ho pohladil.

Zvedne k Míšovi hlavu, na rtech se mu usadí jemný úsměv. "Rád si hraju. Ale s tebou ne. I když, jak se to vezme." vtiskne polibek na břicho. "Mám si hrát?"

"Nejsem si jistý." skousne v přemýšlení dolní ret. Zahledí se na Lexe s ohníčky v očích. "Chceš? Ale jen kdyby to nebylo mučení. To už bych dneska asi nevydržel." uculí se, protože jinak to ani nejde. Prsty přejede přes Lexovu tvář až na bradu.

"Oddalování tvého pomilování by mohlo být vyhodnoceno jako mučení?" zeptá se a jazykem obkrouží pupík. "Nebo se pletu?"

Sleduje cestičku jazyku s přivřenýma očima. "To by mohlo. To už je teď. Co myslíš? Mučíš tím i sám sebe?" optá se zvědavě. "Ve dvou se takové mučení lépe zvládá."

"Mě to vyloženě baví." usměje se. "Takže ne, pro mě to mučení není." odpoví popravdě. Velmi rád ochutnává Míšovu kůži a moc rád ho nutí sténat pod jeho doteky.

Položí se zpátky na záda. Pousměje se. "Máš povolení oždibovat. Taky se mi to líbí. Ale asi ti budeme muset zařídit pokoj trochu jinak, aby byl lépe odzvučený." uculí se. "Stejně nechápu, jak to děláš." poví mu popravdě. Něžně ho pohladí po tváři, protože tam jedině nyní dostane. Lex je první, kdo s ním dokázal dělat takové divy. "Jsi takový můj osobní kouzelník."

"Jsem si jistý, že to by stejně moc nepomohlo. Roman má uši jako netopýr." zasměje se, otře se tváří o Míšovo břicho a vytáhne se výš. "Léta tréninků." uloží se na jeho hrudi. Prsty jemně pohladí paži.

Pousměje se. "V tom případě už nic neříkám." Rukama se přesune na Lexova ramena a hrudník. Najednou mu přijde, že ona žhavá nálada, která je oba před chvílí popadla, si dala pauzu a odkráčela mimo tenhle pokoj. I když tedy některé jejich partie si nemíní dávat pauzu. Uculí se nad tím.

Lex přivře oči. Najednou se cítí naprosto fajn. Jakoby to takhle mělo být. Prsty mapují Míšovu kůži a on si jen tak spokojeně leží a nechává plynout myšlenky. "Přemýšlím nad tím, že už tě odsud nikdy nepustím." pousměje se. "Zůstaneme tu už navždycky."

"Nemám nic proti." pousměje se nad tím, opře hlavu pohodlněji o polštář a s rukama na rozložitých zádech svého přítele, zavře spokojeně oči. "Je mi s tebou moc hezky, víš? Trochu jsem se toho týdne v Anglii bál, ale když nad tím zpětně přemýšlím, tak až na pár nepříjemnějších situací to dopadlo skvěle, ne? Na to, že jsme v té době spolu oficiálně chodili jen pár hodin."

"Myslím, že jsme to zvládli dobře. I když, Dwight vypadal docela dost dlouho zmateně. Vážně jsi mu měl říct, že jsi vyměnil jednoho Alexandra za druhého." pousměje se a vtiskne polibek na Míšovu hruď. "Doufám, že ti za to potom pořádně vyčinil."

"Snadný rozhovor to nebyl, ale je mi to jedno. Mám teď tebe a už tě nepustím. To je hlavní. Stěžovat si může, jak chce, nakonec byl stejně nucený tě schválit. Říkal jsem mu, že jsi pro mě mnohem lepší." Projede prsty přes celou paži, otevře oči a zahledí se na Lexe. "I když mám stejně pořád pocit, že si tě nezasloužím."

"Byl hodně proti mně?" zeptá se zmateně. Měl pocit, že Dwight už byl pak docela v pohodě i vůči jeho osobě. "Můžeš mi říct jeden jediný důvod, proč by sis mě neměl zasloužit?" zeptá se s klidem. "Jestli ne, tak už od tebe takovou blbost nechci slyšet."

"Jsi pro šotka moc hodný a laskavý. A ne. Nebyl proti tobě, jen tě musel trochu blíž poznat. Přiznal se mi, že na Alexovi mu prostě něco nesedělo od začátku, i když mi ho schválil. Prý mu dokonce jednou vyhrožoval, že jestli mi znovu ublíží, tak si ho najde. Byl by toho schopný. Musel jsem mu vysvětlit, jak to nakonec bylo."

"Pro šotka možná. Ale ty nejsi šotek." pousměje se. "Prostě nad tím tak nepřemýšlej. Jsme spolu a nějaké úvahy nad tím, kdo si koho zaslouží nebo nezaslouží, to je naprosto zbytečné. Dwight se mi vážně začíná moc líbit." zasměje se. "Ale mně nic takového neříkal. Skoro se cítím ošizený."

"Říkám ti to jen proto, že k tobě chci být upřímný. Žil jsem už nějakou dobu s tím, že můj život už nebude o moc lepší, než ten dosavadní a potom si do něj nakráčíš ty a jakoby nic začneš bortit všechny pracně vystavěné zdi. Ale děláš to moc hezky." vyhoupne se na loktech, čímž donutí Lexe, aby z něj trochu sjel na bok. Vyhledá jeho rty svými. "Moc si mě rozmazluješ a utvrzuješ v tom, že od tebe už nikdy nebudu chtít odejít."

"To já schválně." pousměje se a polibek mu vrátí. Poslední dobou se usmívá nějak moc často. "Nechci, abys ode mě odešel. Jsem rád, že jsem tě našel a nemíním tě už nikam pustit."

"Potom tedy schvaluji uvěznění tady v tvojí společnosti, když je to oboustranné." přitiskne si ho k sobě. "Jsem s tebou moc šťastný." položí si hlavu do Lexova ohbí krku a zavrní. "A šotka hodíme v tom kufru do Vltavy, jak jsi navrhoval. I když... pokud zůstaneme tady, tak to bude muset udělat někdo jiný." uculí se.

Zasměje se. "Poprosím Romana, třeba to pro nás udělá." Pak trošku zvážní. "Ještě jsme moc nemluvili o tom Mnichově. A asi bychom si o tom promluvit měli. Kdy se tam chystáš? Víš, že bych tě rád doprovodil."

Zavře oči nad tou otázkou, i když to Lex nemůže vidět. Nechá si chvilku na odpověď. Čekal tuhle otázku od té doby, co se o tom zmínil, nečekal však, že to přijde zrovna teď. "Nevím ještě přesně." odpoví trochu vyhýbavě. "Zeptám se na rehabilitacích na číslo a zavolám si tam, abych se domluvil. Prý tam o mně už ví. Určitě dostanu vynadáno, že jsem tenhle týden nebyl ani jednou cvičit. Jsou tam na mě zlí." postěžuje si.

"Dobře. Zeptej se a domluv se tam. Mám jít příště s tebou? Myslím na ty rehabilitace." natáhne se, aby zlehka políbil rty. "Nemohl jsi, když jsi byl v zahraničí. Ale teď to určitě doženeš." pousměje se a lehce políbí Míšu na nos.

Zavrtí záporně hlavou. "Raději ne... tedy, ne že bych tě tam nechtěl, ale... nemusíš to vidět. Za zdmi rehabilitačního ústavu musím odhodit svoji hrdost." Pousměje se, ale při vzpomínkách na hodiny strávené tam, by se nejraději oklepal a už tam nikdy nevlezl. Doba, kdy necvičil a potom zase začal, byla znát. A nejen po fyzické stránce. Skoro zapomněl, jak to tam nenáviděl.

"Chápu." přikývne a začne Míšu jemně hladit. "Nechci, aby ses kvůli mně cítil špatně. Ale i tak, bych tě rád doprovodil. Můžu počkat venku."

Sklopí pohled. "Jdu tam hned v pondělí ráno. Alespoň jak jsme byli předem domluvení... když budeš mít čas a chuť. Nebudu nic namítat, jen... nesmí tě vyděsit nic z toho, co bys mohl vidět. Slíbíš mi to? Mají povolení mě mučit všemožnými způsoby a to nebývá kolikrát moc příjemné."

"Slíbím. Ale nezaručuju, že je nezačnu nenávidět. Ale jestli ti není příjemné, abych tam byl. Vážně počkám venku. Nechci tě nějak rozptylovat."

"Potom bys se mnou musel asi cvičit ty, protože další takhle specializované centrum je v Kladrubech, myslím. A nevím, jestli by ti bylo příjemnější se jen dívat, jak to dělají jiní nebo to dělat sám. Máma se mnou první rok cvičila, mohla by ti povyprávět, jak hrozně se prý cítila. Venku bys počkat mohl, ale ono tam zase moc venku není, pokud tedy nechceš sedět v autě. U vrátnice tě sedět nenechají. A ani bych to nedoporučoval zkoušet. Vrátný je tak děsivý, že se divím, že ho tam ještě pořád mají. Asi odrazuje nevítané návštěvy." uculí se. Pohladí Lexe po tváři. "Vím, že mě v tom nechceš nechávat samotného, ale raději si to pořádně rozmysli, ano?"

"Myslím, že příjemné by nebylo ani jedno. Ale za předpokladu, že ti to pomáhá, bych byl ochotný cvičit s tebou." přitáhne si Míšu pevně k sobě. "Umím být velmi odhodlaný, když to stojí za to. A jestli bys dal přednost mně před nějakým cizím člověkem, jsem ochotný se to všechno naučit."

Zavrtí hlavou. "Když na ně nebudeš moc zlý a necháš si svoje rozhořčení až ven, tak to určitě nehrozí. Jestli opravdu chceš jít se mnou, tak můžeš. Mně tam překážet nebudeš. Stejně se tam budu spíš soustředit na úplně jiné pocity, než na to, že to všechno vidíš." Přejede rty po Lexově krku a uculí se. "Asi by sis měl dát sprchu, stále na sobě neseš pozůstatky mého čokoládového hraní."

"Zdá se mi, že nějak lepím." pousměje se. "Připomeň mi, ať ti příště nedávám čokoládu, když ji neumíš ani jíst. A budu moc hodný. Na tebe být zlý nemůžu. Bys mě pak neměl rád." líbne Míšu na krk. "Jenže... když půjdu do sprchy, budu tě tu muset nechat. Leda bys třeba zatoužil po vaně."

Uraženě našpulí rty. "No dovol, já neumím jíst? Co když to byl úmysl, jak tě dostat pod sebe, abych tě mohl pěkně očistit." špičkou jazyka přejede ono místo. "Proti vaně nic nenamítám, ale máme tady ještě nedořešenou záležitost." se spikleneckým úsměvem přejede rukou přes Lexova záda až na jeho pozadí, aby si ho lépe přitisknul. "A stejně za to můžeš ty." uculí se se rty přitisknutými na ty Lexovo, aby nemohl protestovat.

Jen zamručí, protože Míšův počin mu na chvíli v odpovědi zabrání. "Za co můžu?" zeptá se nevinně, jakoby vůbec neměl tušení.

"Nedělej, že nemáš nejmenší tušení, o co jde." zazubí se. "Tenhle andílkovskej převlek ti momentálně vůbec nevěřím." rukou vjede mezi jejich těla, aby zjistil, že Lex na tom je obdobně. Stiskne ho do svého sevření. "Moc rád bych dokončil náš původní plán." zamručí mu do ucha a otře se mazlivě tváří o Lexovu, jejich rty se jen lehce dotknou. "Pomůžeš mi s tím?"

"Tobě pomůžu s čímkoliv." zavrní a prudce se přitiskne na Míšovy rty. Dlaň jemně pohladí Míšovo rameno a sjede po křivce těla až na bok. "Asi bychom to vážně dokončit měli." pousměje se, když ruka doputuje k Míšovým slabinám.

***