Část čtrnáctá

Část čtrnáctá

---

"Protože má tetování. Motýla. Velmi důmyslně umístěného."

"Nech mě hádat. Na bedrech nebo v podbřišku?" uculí se. Taková tetování se dávají na taková místa. A i kdyby se netrefil, tak je to jedno.

"Na vnitřní straně stehna, akorát vysoko." pousměje se zasněně. "Není tak nádherné jako tvé, ale cosi do sebe má."

"Zase tolik mi lichotit nemusíš, Lexi, nevěřím, že je můj drak tak světoborný. No vidíš, takové místo mě nenapadlo, ale u gayů je to oblíbené. Jen já jsem udělal výjimku. V člověku to vyvolává spoustu pocitů, že? Zvlášť těch příjemných."

"To nejsou lichotky, Michale." řekne zcela vážně. "To je krutá realita. Proč myslíš, že jsem se musel vytratit do koupelny?" No, tohle asi vytahovat zrovna neměl. "Máš vůbec tušení, jak moc jsem po tobě v tu chvíli toužil? To není jen tetování, to jak je propojené s tou jizvou, s tebou... je to jako..." zarazí se. Řekl až moc. "Nechme toho."

Michal přimhouří oči. "Jako co?" Neví, jestli chce odpověď znát, ale věří tomu, že když mu teď Lex neodpoví pravdu, tak nad tím bude spíš přemýšlet. "Známe se tak málo, Lexi. Jako, co to je?"

"Jako pohádka." řekne prostě. "Jako bych celou dobu znal příběh, ale stejně nakonec dopadl jinak. Je to jako vidět tebe. Víš, že ten drak k tobě opravdu skvěle pasuje?"

"Jako ve smyslu, že je starej a píše se s ním historie?" uculí se pobaveně, nějak se nemůže smát nahlas, protože mu přijde, že by ho potom Lex pustil. "Nečekal jsi, že bude až... tam?" Teď by ho chtěl mít proti sobě, aby viděl jeho výraz, takhle si může jen domýšlet.

"Ne, je silný a je v něm oheň. Nechme to být. Asi bych to stejně nedokázal pořádně vysvětlit." Pobídne Dustina, aby trošku zrychlil. Tímhle tempem se vlečou už dost dlouho.

Míša přikývne. Sice by to rád slyšel, ale možná je lepší, že to tak není. "Už tam budeme?" optá se zvědavě. Během doby, co si povídali, ušli docela kus cesty.

"Ano, vydrápeme se tady na ten kopeček. A uvidíš ranč a na druhé straně je vesnice." na chvíli ho nějak přešlo veselí. Taky není divu, ten drak prostě nejde jen tak pustit z hlavy. Navíc se k Míšovi tiskne celou cestu. Povzdechl by si, kdyby měl jistotu, že ho Míša neuslyší.

"Omlouvám se, jestli jsem se tě nějak dotknul," Michal skloní hlavu. Lexova nálada najednou poklesla a on nevěděl, co bylo příčinou. "Možná nebyl dobrá nápad vyjet hned dnes. Přeci jen jsme šli oba spát pozdě a měl jsi náročnější den než já..." mylně se domnívá, že by to mohlo být zapříčiněno i únavou.

"To nic. Nedotknul ses mě nijak. A myslím, že to byl dobrý nápad vyjet dnes. Nedělej si s tím starosti. Kdybych se na to necítil, řekl bych ti to." Jeho dech zalechtá Míšu na odhaleném krku. Jak sklonil hlavu, vystavil se tak neúmyslnému lechtání.

Naskočí mu husí kůže, když Lex vydechne přímo na jeho krk. Jenže má to účinek i na jinou partii těla než jen kůži. Ztuhne, když si uvědomí, co s ním dokázal udělat jeden takový výdech. Krk měl citlivý vždycky, ale než až takhle. Nebo to nikdo nezkoušel. Co má teď říct? A ještě když se ho dotkne nos, když se znovu opírá o jeho rameno. Potom si uvědomí jeden další fakt, který díky handicapu, který má, nemůže cítit, protože Lex se na něj netiskne svým klínem přímo, ale jeho postoj a strnulost svalů mu chtějí něco sdělit. Polkne v uvědomění. "Lexi, my se z toho kopce budeme dívat z koňského sedla?" opravdu stupidní otázka, když někde na kopci ho těžko bude Lex sundávat. Proč neumí z takových situací snadno vybruslit?

"Jsi unavený? Problém je, že kdybych tě sundal ze sedla, tady tě nedostanu zpátky. Můžeme se vrátit. Na poprvé toho bylo skoro až dost."

"Ne... ty vedeš, já to vydržím, jen nevím, co mi na to řeknou záda." zavrtí se v bedrech tak moc, že může výrazně cítit svojí jizvu, jak se otírá o tričko i Lexovu košili. "Možná se jim to nebude líbit a dnes v noci budu muset oželit ohřívání zdarma, protože jestli nebudu spát na zádech, tak se zítra nehnu. Znám je. Vždycky, když se jim něco nelíbilo, tak mi to daly sežrat."

"Proboha, a to mi říkáš takhle klidně?" zhrozí se. "Jestli máš mít potom nějaké bolesti, tak tohle za to nestojí. Vracíme se. Jsem idiot, neměli jsme jezdit tak daleko. Dneska vyzkoušet, jen kousek, zjistit, co to s tebou udělá a kdyžtak přidat. Promiň mi to." Je z toho kapánek přešlý. Jen myšlenka na to, že by Míšovi bylo zle, mu zvedá chlupy po celém těle.

"Nic se neděje, Lexi, mně se ten výlet líbí. A ty záda nebudou poprvé ani naposledy. Děje se to i bez různých stimulací. Vlastně mě bolí tak devadesát procent dne. Jenom je to bolest, která se dá vydržet. Nic, co by tě mělo znepokojovat." posmutní náhlou změnou Lexovy nálady. Všechno bylo v nejlepším pořádku a potom to zkazí pár slov? Jen Lex změnil náladu už při rozhovoru o Motýlkovi. Neměl se v tom šťourat, vyčte si. "Tak se vrátíme..."

To ho mělo uklidnit? Spíš ho to rozhodilo. Zasáhne ho, že Míša ještě trpí bolestmi. Jakoby toho zažil málo. Opře se o něj a položí si hlavu na jeho rameno. "Ty sám musíš vědět, co sneseš. Nerad bych, aby ti tohle přivodilo bolesti. Ale je to na tobě... chceš se vrátit?"

Michal přikývne. Všechno se tak najednou zkazilo. "Vrátíme se. Začínám mít trochu hlad." Vymluví se na první, co ho napadne, ale neodváží se podívat, byť je koutkem oka stranou. Zůstane kamenně hledět před sebe.

"Dobře. Když budeš chtít, můžeme kdykoliv zase vyrazit. Já ti vážně nechci kazit výlet. Obzvlášť, když je to tvoje poprvé na koni. Omlouvám se." chvíli pozoruje Míšův zátylek. "Nechceš třeba zkusit vést?" zeptá se po chvilce.

"Radši ne. Nechám to na tobě, protože stále ještě mám respekt k tomu všemu. Nevím, jak by na mě Dustin reagoval, když bych ho neovládal nohama a tak. Vrátíme se a když to bude v pohodě, tam můžeme vyrazit po večeři, kdyby ti to nevadilo. I když vůbec netuším, jaký mají koně režim." uchechtne se.

"Dustin není plašan a reaguje i na uzdu. V tom není problém. Říkal jsem ti, že se ti to zalíbí. Pokud se na to budeš po večeři cítit, samozřejmě můžeme." usměje se a zapudí touhu, dotknout se jeho šíje. Vážně je odporné hovado. Michal je zadaný, nemůže ho tu svádět. "Je trošku jiné, když koně vedeš sám."

"Je to docela příjemné, ale opravdu by mě zajímalo, jak se to řeší normálně. Nikdy jsem neviděl, že by jel někdo za nimi, tak jako ty se mnou. A zkusím to třeba příště, nemůžeme to hned uspěchat. Musíš uznat, že když je to moje první jízda, nemůžou se všechny možnosti hned vybrat." usměje se přes rameno. Cítí pohled na své šíji, ale nic na to neřekne, kam jinak se má Lex dívat, když je na něj tak nalepený a v sedě si výškou mohou konkurovat.

"Máš pravdu. Opratě dostaneš do ruky příště." přikývne a pousměje se. "Vážně už je čas na večeři. A tady Dustin by měl dostat nakrmit. Měl bych mu propašovat nějakou dobrůtku."

"Už jsem nad tím taky přemýšlel. Za to, že mě neshodil dolů, by si něco zasloužil. Díky, Lexi, že jsi mě sem vzal." poděkuje mu upřímně. Jsou to zážitky, na které jen tak nezapomene.

"To by musel shodit i mě." pousměje se. "To nic nebylo." odvětí skromně. "Je dobře, že se ti to líbilo."

"Pravda... a ty s ním máš uzavřenou čertovskou smlouvu, takže by si to netroufnul. A kde je konec mému vozíku?" rozhlédne se kolem, nějak zapomněl, kde ho vlastně nechali. Ulítaný Xitt je přiběhne přivítat. A i když většina zpáteční cesty proběhla spíš v tichosti, nelituje toho výletu. Při vzpomínce na to, jak vyváděl, když ho Lex na Dustina posadil, se mu žene krev do tváří.

***

Svléká ze sebe oblečení už v ložnici. Usazený na vozíku se pokouší ze sebe dostat lehce propocené oblečení, aby si dal sprchu. Nedbá toho, že ho Lex sleduje jako ostříž. "Ani jsem se tě nezeptal, jestli by ti nevadilo, kdybych si na chvíli napustil tu obrovskou vanu, kterou disponuje naše koupelna. Všiml jsem si, že tam je i pěna do koupele, tak bych si na chvíli naložil ty záda. Moc se mi to nepoštěstí." otočí se na něj, když už sedí jen v trenýrkách. Nedošlo mu, že se Lex bude chtít třeba taky umýt.

Zavrtí hlavou. "Proč by mi to mělo vadit." pousměje se. "Pokud ti to může pomoct na ta záda, tak to skoro musíš udělat." usadí se na okraj postele. "A s tou pěnou opatrně. Stačí půlka víčka. Jinak to bude, jak hrnečku vař. Jen... nebude ti vadit, když za chvilku vpadnu do koupelny taky? Rád bych se trošku osprchoval. Přece jen, koně mají svou vlastní vůni a nemusím jimi vonět pořád."

Míša zrudne, i když už nahého Lexe viděl. Všimnul si, že nemá v tomhle směru žádné zábrany. "Posluž si, taky nemusím mít koňský parfém celý zbytek večera a ještě v noci..." uculí se. "Tak já jdu na to a ty... přijď, kdy budeš chtít. Možná si tu čtvrt hodinku minimálně vyberu." Projede otevřenými dveřmi do koupelny, aby se rovnou naklonil nad vanu a začal napouštět. Samozřejmě mu to víčkování moc nevyjde a místo půlky a je to skoro jeden a půl. Ale nikdy se nesetkal s pěnou, která by šla z vany ven jako kaše v té pohádce, kterou Lex zmínil.

Nechá mu pár minut, aby měl Míša dostatek času uvelebit se ve vaně. Všiml si, jak je nervózní z jeho pohledu. Vážně se snažil nedívat se na něj. Jenže, copak to jde? Na chvíli se zamyšleně natáhne na postel. Chová se naprosto neomluvitelně. Dělá tu do zadaného. Původní lehké oťukávání, dvojsmysly... ach ano, líbil se mu už od začátku. Ale to bylo jen o fyzičnu. Teď se na něj začal dívat nějak jinak. A vůbec se mu nelíbí, co zjišťuje. Připadá si jak pořádný zmetek. "Je zadaný, idiote. Tak ho nepokoušej." řekne si pro sebe a pomalu vstane. Vezme si ze stolečku kraťasy na spaní a sprcháč. Prostě se jen rychle osprchuje a pak půjde něco dělat. Třeba zavolá otci, že se jednání vyvíjí dobře.

Sklouzne z hrany vany do horké vody a pořádné dávky vonící pěny. Zavře oči, když se ponoří celý, momentálně neřeší, že ho voda trochu pálí na zádech, na to si rychle zvykne. Zapluje pod hladinu i s hlavou přesně v momentě, kdy se otevřou dveře a do nich vstoupí Lex.